vydrzte

Riziko neúspěchu člověka svazuje. Možnost neúspěchu samozřejmě nemusí mít vždy katastrofální vliv na naši psychiku. Nicméně když člověk stojí dobře nebo přivyhraně, musí zápolit s určitou psychickou „zátěží“, která pramení z pocitu odpovědnosti, protože to ON stojí na výhru, ON musí najít správné pokračování a ON riskuje neúspěch. Naproti tomu strana, která stojí hůře, je většinou se svou situací už srovnaná, a proto se s podobně svazujícími pocity potýkat nemusí. Pokud to soupeř zahraje dobře, prohrajete, ale s tím už jste smířeni. Pokud to soupeř zkazí, může vám to dodat psychickou vzpruhu. Tak nebo tak vše má v rukou soupeř.




Nerozhodnost v životě i v šachové partii nám může způsobit mnoho nepříjemností. Nerozhodnost není zrovna nejlepší předpoklad pro úspěch za šachovnicí. Opatrnost a obezřetnost by měla přirozeně patřit k výzbroji každého šachisty, nerozhodnost nikoli. Otálení nás může přijít draho, a to nejen s ohledem na průběh partie, ale také kvůli riziku vzniku časových tísní. Váhavost, nerozhodnost a odkládání rozhodnutí je typickým a zároveň i průvodním jevem vnitřního konfliktu. V partii, kde jsme časově omezeni, se může podobná váhavost stát zdrojem chronických časových tísní. To už je lepší provést slabší tah než si vytvářet návyk nerovnoměrného hospodaření s časem. To vyžaduje, abychom bezdůvodně nevěnovali větší pozornost některým částem partie na úkor jiných.

frustrace

Přílišné zásahy do tréninku, aneb vezměme si příklad z Buridanova osla

Vnitřní konflikt má za následek vnitřní tenzi a duševní rozpolcenost, což vyústí v chování, které vede k nerozhodnosti, přešlapování na místě a vyhýbání se konečnému rozhodnutí. Člověk stojí před volbou, kterou by na jedné straně měl už rád za sebou, ale váhá učinit nějaký závazný krok z obav, že nezvolí správně. Zdrojem vnitřního napětí je skutečnost, že nedokáže určit, která z nabízených možností je pro něho výhodnější. Jak může být taková nerozhodnost nebezpečná popisuje francouzská lidová bajka z 14. století, která se jmenuje Buridanův osel. Jejím autorem je francouzský filozof Jean Buridan. Bajka pojednává o oslovi, který umřel hlady, třebaže měl na dosah dostatek sena. Jeho majitel se rozhodl dostatečně zaopatřit osla po dobu své nepřítomnosti, a tak zvířeti nachystal dvě kupky sena. Když se ale vrátil, zjistil, že osel umřel hlady. Majitel totiž osla nechtíc postavil před nečekaný filozofický problém, do které kupky se má pustit první, když obě vypadaly stejně lákavě. Osel se nedokázal rozhodnout, a proto váhal, a tak dlouho vybíral, až z nedostatku potravy zeslábl, že už se nedokázal sám najíst.


main qimg 61b7079472c99dd7eeceed10139efc9f


Apetence značí touhu něco vykonat nebo touhu po něčem. Jinými slovy je to vyjádření toho, že člověk je něčím nebo někým přitahován. Konflikt dvou apetencí nastává tehdy, když se musíme rozhodovat mezi dvěma či více možnostmi, přitom každá z nabízejících se možností je pro nás stejně atraktivní a žádné z nich nedáváme přednost před ostatními. S tímto druhem konfliktu máme všichni vlastní zkušenost. Není totiž možné projít životem, aniž bychom nemuseli dát něčemu přednost na úkor něčeho jiného. Někdy je takové rozhodování snadné, protože v průběhu let dochází k změnám priorit a my se prostě rozhodneme na základě aktuálních hodnot. Někdy je takové rozhodování naopak bolestivější, protože změn nedoznaly naše priority, ale naše možnosti vinou školních, rodinných či pracovních povinností. Obecně však konflikt dvou pozitivních možností k životu patří, protože máme mnohem více zájmů a přání, než nám naše možnosti dovolují. To je samo o sobě živnou půdou pro vznik konfliktu. Člověka máloco bolí víc než to, když se musí vzdát nějakého svého snu.


pondělí, 20 květen 2019 16:15

Intrapersonální konflikty: úvod

rovnovahaPři slově konflikt se nám nejčastěji vybaví spor s jiným člověkem. Situace názorových rozdílů, slovních rozepří a argumentačních soubojů. Konflikt ale nemusí nutně vzniknout jen mezi lidmi. Člověk může být ve sporu i sám se sebou. První druh konfliktu nazýváme interpersonální neboli mezilidský. Druhý konflikt, který se odehrává v člověku samotném a člověk je sám sobě oponentem, označujeme jako intrapersonální, intrapsychický nebo také jednoduše jako vnitřní konflikt. Mezilidské konflikty mohou být zlé, jak je to však s těmi, které se odehrávají v člověku samotném? Je horší neshodnout se se svým oponentem, nebo být ve sporu sám se sebou? Odpověď na tuto otázku psychologie nemá. Popravdě řečeno se jí nejspíš nikdy ani nezabývala. Mohlo by ovšem být zábavné i poučné rozvinout debatu o tom, jak si vlastně vnější konflikt stojí po praktické a filozofické stránce proti tomu vnitřnímu. Existují lidé, pro které je velký problém shodnout se na něčem s někým, kdo není on sám. A pak jsou ovšem tací, kteří trpí chronickou nerozhodností a jsou vlastně ustavičně v konfliktu sami se sebou. V mezilidském konfliktu máme tu pochybnou výhodu, že svého oponenta můžeme nařknout z nedostatečné inteligence a jeho názory zavrhnout jako naivní, nedomyšlené, nesmyslné či přímo hloupé. Ve vnitřním konfliktu to dost dobře nejde. Vyjma okamžiků výjimečné sebereflexe. Těžko si však potom člověk může připadat jako vítěz.


čtvrtek, 14 březen 2019 11:18

Úvod do konfliktu, frustrace a stresu

Pro některé šachisty je obtížné vyrovnat se s poklesem výkonnosti vlivem stárnutí. Z hlediska sportovní a vrcholové výkonnosti jsou šachy přívětivější než jiné sporty. Dají se na vysoké úrovni hrát i ve věku, který by u jiných sportů nepřipadal v úvahu. Není to však zadarmo, protože ukončení kariéry může být pro šachistu více bolestivé. 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Více informací…