Po turnaji kandidátů v roce 1962 byl Bobby Fischer považován za nejlepšího nesovětského šachistu na světe. Přesto praktického šachu skoro zanechal.

V říjnu roku 1962 dopadla na Bobbyho další kovadlina událostí, když nevyhrál totálně vyhranou partii s Botvinnikem. Navíc se proti němu spikli všichni sověti, když Botvinnika zachránili z pozice, kde by neměla pomoci ani svěcená voda.

Na konci roku 1962 vyhrává Bobby přebor USA (po „tragédii Botvinnik“). Ale nic extra. Prohrává jednu partii s Edmarem Mednisem, který jednou napíše legendární knihu: prohry Bobbyho Fischera.

V roce 1963 Bobby hrál vážné partie minimálně. Sehrál několik openů. A tím to haslo.

Jak asi žil dvacetiletý Bobby Fischer?

Samostatný, svým pánem. Chodíval spát až za svítání. Spal minimálně deset hodin. Bobby si údajně nikdy doma nedělal jídlo. Takže po probuzení (cca 15,00 (!) ) si zašel do restaurace, či nějakého bistra zakoupit snídani (oběd?) a pak šel do Manhattanského nebo Marshallova šachového klubu. Ti kdo ho znali, tvrdili, že Bobby snědl neuvěřitelné kvanta jídla a nejvíce miloval kus masa a sklenici mléka.

Bobby blical neustále. Oba zmíněné kluby byly hlavní svatyně mladého velmistra. Většinou ho doprovázela věrná smečka obdivovatelů.

Bobby údajně v té době jezdil po spojených státech a učil šachy. Byla velká škoda, že se nic nenahrávalo. Pamětníci ale vzpomínají, že Bobbyho lekce byly dobré pro hráče s titulem. Šel rychle k jádru věci a chrlil varianty jako dobře promazaný kalašnikov dávky nábojů.

Na druhém břehu právě kapituloval Botvinnik s Petrosjanem. Sověti byli jistě rádi, že Bobby v podstatě skončil s praktickým šachem.

Nicméně…

...přebory USA Bobby hrával pravidelně. Ten na konci roku 1963 změnil dosavadní vnímání Bobbyho Fischera.

Přebor USA začal 15.12.1963. Dvacetiletý Bobby Fischer šel do akce.

Hned v prvním kole Bobby omráčil dobře naladěného Mednise, když na 1.e4 zahrál 1...e5 (!) Asi poprvé ve vážné kariéře. Mednis zalapal po dechu a zvolil jednu z nejvíce remízových zbraní co existuje. Ale Bobby… podívejte se na tu partii.

Do druhého kola šel Bobby bílými na Larryho Evanse. Bobby zahrál 1.e4 a Larry rychle odpověděl 1...e5 a Bobby tam napálil 2.f4 (!) Tak to je něco. Bobby Fischer hraje jak na dřeváky.

Ale pojďme se trochu vrátit v čase, nebo můžeme jako na houpačce času se houpat jednou do minulosti a pak do budoucnosti.

Co Bobby dělal, když někdy po půlnoci přišel z šachového klubu domů? To je dobrá otázka. Protože Bobby studoval šachy. Právě v této době nejraději studoval. Byl klid a ticho. Bobby takto kolem 5 hodin studoval klasiku. Přehrál si všechny partie které byly v té době k sehnání. Však jistě znáte, že se Bobby kvůli šachu naučil rusky a objednával si jejich nejlepší knihy a časopisy. Bobby začal hledat staré systémy a oprášil nějaké zahájení. Včetně třeba „hloupého tahu Jg5 v italské“ nebo právě králova gambitu.

A tak tam nešťastný Larry lapal po dechu a marně si vzpomínal co se vlastně hraje na toto „dětské zahájení“.

18.12.1963 je památné datum a nemyslím tím tolik, že se narodil Brad Pitt, ačkoliv jistě fanynky zatleskají, ale hlavně to, že Bobby smetl a to doslovně, z šachovnice Roberta Byrneho. Jedna z nejhezčích partií Bobbyho. Oslava šachu.

A jako v pohádce, šel takto Bobby od vítězství k vítězství. Soupeři padali jako kuželky. Bobby měl po deseti kolech… deset výher. Ano, měl 100% 10/10 1111111111. Nevím, jak ještě jinak bych to mohl napsat.

Dokážete si to představit a vcítit se do té doby?

Ale…

….zbývala ještě jedna partie. Poslední. Nejtěžší. Hrálo se na 11 kol.

Na tuto partii bylo tolik diváků, že se nevešli do hrací místnosti. Partie se promítala venku. Nezapomeňme, že byla zima. Partie se už hrála v roce 1964. Tedy 2.1.1964.

Bílými hrál doktor medicíny Anthony Saidy. Dobře věděl jak náročná partie to bude pro soupeře. Zvolil pevné zahájení. Záhy získal dvojici střelců. Anthony měl Bobyho rád a označoval ho za svého přítele, ale zde mu nechtěl pustit ani jedno políčko.

Vyměnily se dámy. Drama vrcholilo. Stovky a stovky lidí postávalo venku. Jako nehybní ghůlové s hlavou upřenou na velkou nástěnnou šachovnici. Jen sotva viditelná pára u úst prozrazovala, že jde o živé bytosti.

Vznikla koncovka jezdec proti střelci. Bobby zvolil nezvyklou cestu krále po ...h5-Kh7-g6 atd. Od této partie to mnozí převezmou do své vědomostní výzbroje.

Partie se přerušuje. Saidy dlouho přemýšlí nad pečetícím tahem.

A pečetí špatně. Bobby hned chyby využívá a vyhrává i tu poslední, nejtěžší partii. Bobby se stává šampiónem, když dělá 11 bodů z 11 partií. Neuvěřitelný výsledek.

Tento výkon obletěl celý svět a to nejen šachový. Druhý břeh se zatřásl. Bylo jasné, že tam kdesi v dáli roste monstrum.

Ačkoliv to Bobbymu bude trvat ještě zhruba rok a půl než bude hrát skutečně silný turnaj, tak tato výhra byla bílá Bobbyho Fischera. Po těch nezdarech a utrpeních konečně něco co Bobbymu nalilo životní energií a zápal pro další šachovou cestu.

A nebyla to snadná cesta. Rok 1972 byl ještě hodně daleko.

A když jsem psal, že za rok a půl bude hrát velký turnaj. Tak bude, ale bez soupeřů, bude zírat jen na prázdnou stěnu, kde by normálně měl být zamyšlený soupeř. Ale to už je jiná kapitola. Další z neuvěřitelných cest tohoto šachového rytíře.

Robert Cvek