Zkuste si nahlas říci slovo KAPABLANKA. Několikrát. Zní to neskutečně. S takovým jménem nejde nebýt mistr světa v šachu, ale je ještě něco více než být nejlepší. A sice neporazitelný, nesmrtelný, božský.

Dr. Schwarzer působil velmi ustaraně, když viděl výsledky svého pacienta. Byly děsivé. Hypertenze vystřelila na 200 až 260. Ačkoliv několikrát důrazně varoval svého pacienta co se může stát, vyslyšen nebyl. Klid a odpočinek neměly pro jeho pacienta místo. To bylo 6.března 1942.

Den poté se pacient zhroutil, obklopen svými přáteli, když se díval na hru v kuželky. Jeho přítel a profesor medicíny Eli Moschcowitz (a také šachista a člen Manhattanského šachového klubu) mu bleskurychle přispěchal na pomoc, ale bylo už pozdě. Sanitka ho odvezla do nemocnice Mount Sinai. Celkem ironií osudu je, že zde rok před tím zemřel velký Emanuel Lasker. Nyní zde ležel J. R. Capablanca. Už nic nevnímal, byl v hlubokém bezvědomí.

Druhý den v 6,00 ráno vydechl naposledy.

Dr.Moschcowitze tak čekala pitva jeho přítele. Jeden den se baví s božským J. R. Capablancou a za pár dní ho pitvá. I toto je život, lusknutí prstu a všechno je jinak.

Mozek šachového Mozarta byl hodně poškozený . Pravý thalamus byl zničen a na jeho místě byl ohromný hematon. Jeho srdce bylo zvětšeno z normálních 325 gramů na 575 gramů.

15.března je Capablanca pohřben na havanském hřbitově Colón.

A tím skončila pouť božského Capy. Jednoho z největších šachistů co kdy byl. Ale my se nyní vydáme na jeho počátek. Na začátek našeho příběhu...

José Raul Capablanca se narodil v Havaně 19. listopadu 1888. Traduje se, že se naučil hrát šachy ve čtyřech letech. Což nezasluhuje takový obdiv, ale co udivuje je, jakým způsobem.

Jeho otec (armádní důstojník) rád hrával šachy a malý José se jen díval. Otec mu nikdy nevysvětlil pravidla. Ostatně čtyřleté děti většinou dělají jiné věci, než aby hrály šachy. Nebo lépe řečeno, hrály šachy dle pravidel.

Jednou však malý José ukázal, že jeho otec udělal nemožný tah. A pak ho dokonce porazil. Nesmysl? Báchorky? Možná ano, ale věřím tomuto příběhu. José měl božský dar. To nebyl talent, ale božská jiskra. Přečtěte si příběh tohoto indického matematika: Šrínivása Rámanudžan a možná se budete dívat na pojem talent jinak, než jak je běžné a populární v dnešní době.

Konec prvního dílu.

Robert Cvek