Problém 3. pozitivní naladění

Všímáte si toho? Zadumejte se nad tím jaké máte pocity u tréninku a během partie? Před, během a po. Jsou negativní? Mračíte se, peskujete se? Nadáváte si? Shazujete se?

To je přesně to, co dělat nemáte. Jedna z nejhorších věcí je sebelítost a pak sebe peskování. Pochvalte se a povzbuďte se. Po každé vykonané práci se pochvalte a pokuste se najít to dobré co jste udělali a podumat nad tím, co by šlo udělat lépe. Pozitivní naladění nejenom u partie, ale i u tréninku dělá zázraky. Už jenom z toho prostého důvodu, že vám to dává energii, zatímco negativní naladění vám energii bere. Pokud budou vaše tréninky v pozitivním duchu, pak toho uděláte víc a kvalitněji. A hlavně se budete na trénink těšit.

(Opět pro mě něco nového. Býval jsem spíše negativní typ. Něco ve smyslu – to stejně ujede, to nestihnu, to je v p….i atp. Když jsem jezdíval vlakem trasu Krnov-Olomouc, abych pak jel vlakem do Prahy nebo Brna, tak vlak měl vždycky takové zpoždění, že bylo nejasné, zda mi to ujede či nikoliv. Celou cestu jsem byl negativní, naštvaný. V duchu jsem nadával. Samozřejmě to nic nezmění a nic nepřinese. Jenom ztrátu energie. 
Stejně tak jsem se nikdy nesnažil hledat pozitivní přístup k tréninku. Trénink jsem měl spíše vsugerovaný jako „nutné zlo“, co musí bolet, musí mi z toho být blbě (v posilovně bylo dobré, když na vás z tréninku šlo zvracení). Dřina, dřina a dřina. A takové byly i partie. Přiznávám se, byť je to hrozné, ale na většinu partií jsem byl naladěn negativně a z toho pramenilo i hodně krátkých, bezobsažných remíz. Bral jsem to spíše jako hrozbu než výzvu. Jako „nutné zlo“. Nebylo to vždycky, ale převažovalo to. I proto jsem měl nesmírně rád, když jsem si mohl jen tak u piva zablicat (protože ve své podstatě jsem měl šachy rád). 
Pamatuji si, jak jsem jednou hrál s Cyrilem Ponížilem. Byl jsem ve formě, sportoval jsem a přesto jsem byl u partie hotový. Úplně grogy, partii jsem hrál nesmírně bojácně a skončilo to (tupou) remízou, přestože jsem soupeře v zahájení přehrál. Dlouho jsem nemohl zjistit co se stalo? Proč jsem byl tak hotový? Až po mnoha letech jsem zjistil, že jsem byl velmi, ale velmi negativně naladěný na partii – vůbec se mi nechtělo hrát s mladým Cyrilem – co když prohraji? – a ještě grünfelda…to snad ne, příprava se zvrhla v jedno velké (sebedestruktivní) mínus.)

Problém 4. neúspěch

To je kámen úrazu pro mnohé šachisty. Představte si, že trénujete poctivě 3 měsíce, řešíte diagramy, učíte se zahájení, přehráváte si vzorové partie. Pak jedete na turnaj a tam vyhoříte. Pokuste si to představit. V duchu. Zavřete oči a zkuste si představit velký neúspěch, jak prohráváte partií za partií. Opravdu jste dřeli a nevyšel vám turnaj, porážejí vás hráči, co jsou o třídu slabší a šachy netrénují. Šklebí se vám, někteří se radují, že hrajete špatně, dělají si z vás srandu, posmívají se vám. Ztratil jste padesát bodů do ela. Katastrofa…nebo ne? Jak se cítíte? Sebelítost? Zlost? Apatii? Naprostou nechuť k šachu? Přemýšlejte o tom. Protože neúspěch je ve skutečnosti obrovská škola. Pokuste se na neúspěch dívat jako na nedílnou součást vašeho sebezdokonalování. Bez neúspěchu to nejde, neúspěch je jako lampa na cestě. Svítí vám do dalších kroků, ukazuje vám cestu, kam se dále vydat. Když přijmete neúspěch jako něco, co je důležité, bude se vám nejenom daleko lépe hrát, ale budete mít i větší klid a vydržíte. A hlavně vás neúspěch posílí. Právě že z neúspěchu roste úspěch. Naučit se prohrávat je velké vítězství.

(Jako každý z nás jsem zažil mnoho neúspěchů. Zde jsem měl, díky bohu, dobrou vlastnost, že jsem vždycky neúspěch vnímal jako motivaci. Intuitivně jsem cítil, že když vám něco nejde a dopadnete špatně, tak pak je třeba si vzít ponaučení a podívat se PROČ jste hrál špatně, PROČ to nevyšlo. Nechápal jsem šachisty, které neúspěch lámal. Kolikrát už ve vlaku jsem cestou domů (z turnaje či lig) sepisoval plány jak trénink zlepšit a zefektivnit (nutno dodat, že jsem v té době vůbec nevěděl, že rozhodující jsou nešachové faktory). Jenom jednou jedinkrát jsem chtěl skončit s šachem po neúspěšném turnaji, ale to bylo díky tomu, že jsem byl ještě blbý alkoholický puberťák, který potřeboval dostat za uši. Během toho turnaje jsem se několikrát opil a dokonce jsem ani nenastoupil na poslední partii… . Alkohol je naprosté svinstvo (samozřejmě ve velkém). Shodou okolností včera večer ve vedlejším domě byl brutální řev vyvolaný jedním starým alkoholikem. Chudáci ti, kdo musí žít s alkoholikem.
Pokud reagujete velmi přehnaně na neúspěch, na neúspěšnou partii, pokuste se změnit perspektivu, pohled na to, co se stalo. Podívejte se do svého nitra, co vám tak strašně vadí.)

Pokračování příště

Robert Cvek