gm robert cvek


Problém 5. Krok za krokem
Velký problém je ten, že mnoho z nás chce mít rychle výsledky a soustředí se na něco, co bude někdy za xyz dní. Přitom rozhodující je krok před vámi. Pokuste se plně soustředit a koncentrovat co je před vámi.
Napište si ráno, nebo den před tím večer, co budete dělat právě dnes, právě teď. Vypusťte z hlavy co bude za měsíc či rok, zda půjdete nebo nepůjdete nahoru. Soustřeďte se na to, co máte dělat teď. Chcete být fide mistrem? OK. Tak abyste jím byli, musíte právě TEĎ udělat tento krok, až ho uděláte pak se soustřeďte na další krok atd. je důležité si práci ohodnotit (sebereflexe). Co bylo dobré (pozitivní naladění!) a co by se dalo zlepšit. To si napište. Krok za krokem. Výborně o tom píše Terry Orlick ve své knize.
(Je to nesmírně důležité, protože vás to učí se i koncentrovat. Protože se soustředíte, plně na to co máte dělat, právě TEĎ. Mám před sebou hodinu na úlohy. OK. Posadím se, vezmu si sešit, napíšu si datum. Chvíli rozjímám a relaxuji, pak se plně soustředím na řešení úloh. Pustím si šachové hodiny, ale otočím je tak, abych je neviděl. Protože mě to ruší. Plně se soustředím na to co dělám teď. Když přijde nějaká jiná myšlenka, tak ji nechám zase odejít. Plně se koncentruji. Vidím řešení. Ptám se sám sebe, hrál bys to ve vážné partii? Ještě si to kontroluji. OK, to bych hrál. Píši řešení. Za nějakou dobu cítím únavu, otočím hodiny a „s úlekem“ zjišťuji, že už řeším přes hodinu. Jsem překvapen, protože jsem si myslel, že mohlo uběhnout max. půl hodiny).
Špatný trénink je ten, kdy ani nevíte co budete dělat. Kdy se nesoustředíte na to, co máte TEĎ dělat. Jak se na to můžete soustředit, když ani nevíte co máte dělat? Sáhnete pro nějakou knihu. Chvíli si přehráváte partie. Za chvíli ani nevíte co jste vlastně dělali. Ani o tom nevíte, ale už desetkrát jste se podívali na hodinky, čas se strašně vleče. Dvakrát kontrolujete mobil. Přemýšlíte nad prací, pak nad tou blondýnkou, co jste ji dvakrát potkali, bude tam potřetí? Aha, pak si uvědomujete, že vlastně děláte šachy. Vracíte se zpět ke knize. Nelíbí se vám. Berete jinou. Po chvíli hledání zjišťujete, že čas už vypršel, nebo stejně brzo vyprší. Jdete dělat něco jiného.
Ps.: Nesmírně se mi líbí věta od Terryho Orlicka: co můžeš udělat ještě dnes? „Není den“, abych si tuto větu neřekl sám sobě, působí na mě jako velký stimul. Protože v té krátké větě je obsaženo „vše“.

Problém 6. Strach
Strach je přirozený, ale pouze ten, který Vám pomáhá, například strach z velké výšky, nebo z nebezpečně vyhlížejícího člověka. A pak je druhý strach, autoři Jelínek a Hůrková ve své znamenité knize Strach je přítel vítězů ho pojmenovali jako strach racionální. To je strach ze sportovního výkonu, zkoušení u tabule atp. Tento strach je velmi špatný pro náš výkon a vede ke stagnaci. Určitě to mnoho z nás zná, hrajete partii a najednou vás sevře neviditelné ruka strachu. Úplně vás drtí a vy nejste schopni podat „optimální“ výkon, strach vás ochromí. Kde je problém a co s tím? Musíte postupně pracovat se svými emocemi, protože ty strach spouští. Dále musíte postupně budovat svoji sebedůvěru. Nesmíte nikdy o sobě pochybovat. Nesmíte myslet negativně.
Co se týče energie, je podstatné ji netříštit. Mám touhu, odhodlání a cíl. Koncentruji se na to jak soupeře porazím. Energie směřuje k výhře. Naopak pokud myslím negativně, začne mě rušit strach, energie se tříští a nesměřuje k vítězství. Začnou převládat pochybnosti, negativní naladění, energie se vytrácí. Výkon klesá.
Musíte si uvědomit, že to co jste, dělají vaše myšlenky. Budujte si pocit vítěze, ne poraženého. Myslete na to, co získáte, ne co ztratíte. Naučte se koncentrovat. Velká zbraň je umět přijímat výzvy. Hrozbu otočit ve výzvu.
Další důležitá věc je, aby jste se soustředili na to co máte dělat, abyste zůstali v přítomnosti. Díky tomu se rozpouštějí emoce, které vás ovládají. I z toho důvodu, že šetříte energií.
(Já jsem měl se strachem vždycky obrovské problémy. Přímo bych řekl, že strach byl a ještě z malé části je můj nepřítel číslo 1. Nemám problém jít o půlnoci do sklepa, nebo ven. Nemám problém jít večer ven, když tam někdo evidentně „šmejdí“ po zahradě. Ale ten „druhý“ strach, to už je jiné kafe.
Měl jsem samozřejmě štěstí, že můj otec byl silný šachista. Hodně mi pomohl v mém šachovém růstu. Na druhou stranu mě (nechtěně) přinutil hrát opatrně se strachem. Protože když se dařilo, tak to bylo super, ale když ne, byl to opak. Takže jsem si zvykl od raného mládí hrát na jistotu. Moc neriskovat. Hrát hlavně na techniku atp. Bylo dobré skončit dvakrát jako čtvrtý, než jednou první a podruhé dvacátý. Z tohoto stavu se velmi těžko dostáváte, protože když to praktikujete dlouho, tak si na to zvyknete. Vaše neuronové spoje se takto „zaseknou“. Pak se divíte, proč v klíčový moment najednou nemůžete popadnout dech, ztrácíte čas, potíte se, jste úplně grogy. Není divu, jste na to naprogramovaní. I proto rád říkám, že každá krátká remíza bere malou částečku vašeho šachového umu a pokud je takových remíz hodně, jdete dolů. Nemáte pak šanci unést skutečné napětí boje. Nedivte se, že i když stojíte celou dobu dobře, přijde kritická pozice a tu neunesete a sesypete se. Takových proher mám hodně.
Mě to bohužel nikdo nikdy neřekl. Jen takové ty obecné tlachy: neboj se, běž vyhrát atp. ale problém je daleko hlubší. A odstranění není vůbec snadné.
U mě to došlo až do takového extrému, že jsem byl (jednu dobu) nejraději, když partie skončila za pár tahů remízou. Nebo jsem stále pozoroval partiář soupeře, když psal tah, zda náhodou nepíše značku =, což znamená, že nabízí remízu. Obzvláště jsem toto provozoval u soupeřů, ze kterých jsem měl strach. Díval jsem se proto, protože mám nedobrý sluch a často nabízenou remízu přeslechnu. Není divu, že jsem podával špatný výkon, takto zdaleka nehrajete na to co byste mohli hrát.)
Ps.: V létě roku 2011 hraji velmistrovský turnaj v Rakovníku. Jeden z nejhezčích turnajů co jsem kdy hrál. Výborné podmínky pro hru, skvělé ubytování, krásné město, inspirativní procházky. Drtí mě však strach. To byl asi můj nejhorší turnaj z hlediska strachu. Jsem úplně ochromený! Hraji s IM Lukášem Černouškem. Mám strach. Výborně se připravuji a soupeř ztrácí mnoho času. Partii okamžitě vedu do remízového přístavu, vůbec se o nic nepokouším a přehlížím jednoduchou možnost výhry. Hlavní problém je ten, že já chci jenom remizovat, nic více. Partie s GM Cyborowskim. Soupeř nezvládá zahájení a nabízí mi remízu. Já mu málem lámu ruku, jak jsem rád, že to skončí a neprohraji, přičemž mám o něco lepší pozici bez rizika… . A přichází poslední kolo. Hraji s GM Sergeevem. Ten mě chce porazit, jelikož kdyby mě porazil, skončil by třetí a myslím, že třetí cena byla 1000 Kč. Jsem úplně grogy! Jdu na partii jako na porážku – on mě chce porazit! Hrůůůza. Nešlo mi vůbec o těch 1000 Kč, šlo o ten hrozný pocit, že jde vyhrát. Tváří se sveřepě a hraje královskou indickou. Já se potím, je mi to velmi nepříjemné. Ale naštěstí jsem z tvrdého těsta a zatnu se. Pak se odhodlávám k tahu 15.e5! což soupeř neviděl. Po 17…Jbd7 mi nabízí remízu. Je jasné, že stojí o dost hůře. Navíc já vidím „všechny“ varianty. Vidím, že stojím jasně lépe, přesto remízu s ÚLEVOU přijímám. To hovoří za vše. To je moje asi nejostudnější remíza.
Ps..: V prosinci 2007 hraji bílými s GM Lutherem. V té době nemám zdaleka takový strach jako v pozdějších letech, ale stejně je tam. Zahájení hraji lehkovážně a hlavně dělám typickou chybu 9.0-0-0? protože po 9…c4! se dostávám pod prudký útok. A jéjéj, vypadá to na miniaturu. Ale opět se „sevřu“ a makám. Dokáži partii ještě zkomplikovat a hlavně na konci partie obětuji dámu a po 24.Sxh6 nabízím remízu, oba už máme jenom pár minut. Soupeř je průběhem zcela šokovaný, protože ještě před pár tahy se s úsměvem procházel po hrací místnosti, zdálo se, že má jasnou výhru v kapse. Soupeř remízu přijímá. Partie končí. Já jiskřím, remíza! Vybojoval jsem remízu z úplně prohrané pozice!
Nicméně teď, kdybych byl trenér tehdejšího Cveka zeptal bych se na pár věcí, rozhovor by probíhal asi takto:
T: „proč jsi nabízel remízu? Nechtěl jsi to vyhrát?“
C: „ehhh, to mě vůbec nenapadlo, myslel jsem si, že remíza je už tak zázračný výsledek. Ani zbla mě nenapadlo, že bych to mohl hrát na výhru.“
T:“stalo by se něco, kdybys to prohrál? Šlo o družstvo?“
C: „ne, stejně jsme dostali klepeta. Nešlo vůbec o nic.“
T: „musíš změnit perspektivu. Musíš se stát bojovníkem a zabijákem. Usiluj o vítězství, v mysli si nastav pocit vítěze a dívej se očima vítěze. Nauč se rizika. Tvoje myšlení i energie musí směřovat k jednomu cíli – soupeře porazit. Pak v pozici po 24.Sxh6 nebudeš myslet na remízu, ale výhru. Tvoje energie a koncentrace bude ideální.“
T:“a čím více budeš mít takových partií, kde půjdeš nemilosrdně po krku soupeře, tím tvoje psychická síla poroste. Bude se ti hrát daleko lépe, protože tvoje vnitřní síla se nebude tříštit, nebudeš se koncentrovat na to co dělat, abys neprohrál, ale samovolně budeš postupovat, krok za krokem, k výhře. Dostaneš se do zóny.“
Pokračování příště.

Komentáře (0)

Rated 0 out of 5 based on 0 voters
There are no comments posted here yet

Zanechat komentář

  1. Posting comment as a guest. Sign up or login to your account.
Rate this post:
Přílohy (0 / 3)
Share Your Location

logo sachy cvek p

Smysl těchto stránek je pomoc šachistům z České republiky i ze Slovenska. Tyto stránky jsou zaměřeny především na trénik šachu i rad ohledně (sebe)trénování. Budeme rádi pokud tu najdete to, co jste hledali ;)

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Více informací…