Ahoj Roberte, mám se dobře, rodina taky. Děti jsou zdravé, to je hlavní, vetšinou poslouchají a drobné pošťuchování k tomu patří, jsou to kluci.

Turnaj pro mě z hlediska výsledku nedopadl dobře, to souhlasím, zvláště první půle. Řekl bych, že své sehrála porážka v úvodním kole bílýma se Štočkem. Já se většinou potřebuji trochu rozehrát a na tomto turnaji soupeři na rozehrání nebyli. :-) Po této partii se mně do hlavy dostala pochybnost o sobě samém a to se projevilo v dalších partiích. Možná jsem navíc před turnajem cítil něco jako přehnanou odpovědnost či něco takového. Po těch úvodních třech prohrách to však ze mě víceméně spadlo a začal jsem hrát klidně. Turnaj mně však dal i velké pozitivum, a to, že jsem ztratil strach z prohry a naučil jsem se prohru klidně přijmout. Poznal jsem, že žádná porážka nic podstatného v mém životě nezmění a snažím se vzít si z každé prohry jen poučení pro příště. K tomu ponaučení z turnaje, obecně se jedná o šachové i nešachové záležitosti, zvláště optimální přístup ke hře, ale to nechci rozvádět, to si chci nechat ve své mysli.

Harmonogram na turnaji mám již delší dobu stejný a vyhovuje mně. Dopoledne šachová příprava, moc to nepřehánět, a jít ven, na procházku, zapomenout na šachy. Před partií se krátce vnitřně připravit na hru, na boj. Po partii opět relaxace, procházka, večer i nějaké meditace apod. a dobře se vyspat. Ohledně přípravy na turnaj bych nyní samozřejmě něco změnil, to je jasné, ale nevyčítám si, že jsem před turnajem něco zanedbal. Zkrátka jsem nabyl novou zkušenost a teď bych na jejím základě jednal trochu jinak. Člověk se pořád mění a vyvíjí. Ještě k samotné akci. Nominační turnaj byl papírově velmi vyrovnaný a každý mohl porazit každého, každý mohl být první i poslední. Podle mého netřeba jeho výsledek přeceňovat. Myslím, že kdyby se hrál znova, mohl by klidně dopadnou úplně opačně.

O žádném ukončení či omezení své kariéry vůbec nepřemýšlím. Víš, na pražském turnaji jsem nikdy necítil, že by někdo byl lepší hráč než já a to je pro mě jen povzbuzením. Cítím se pořád svěže a v kondici, šachy mám rád, vidím prostor pro své zlepšování, mám podporu rodiny, takže vzhůru do toho!

Šachy mám velmi rád a jsou už dávno podstatnou částí mého života. Sám hraji šachy od dětství, s manželkou jsem se seznámil na turnaji, děti hrají šachy, trénuji je a trochu i ostatní děti v našem klubu, mám spoustu šachových kamarádů atd. Bez šachů si momentálně svůj život představit nedovedu.

Před časem jsem si udělal i trenérskou třídu, abych mohl aktivně trénovat a nějakou dobu jsem se tomu i pravidelně věnoval. Ale viděl jsem, že není možné naplno hrát i trénovat, tak jsem se rozhodl zatím věnovat naplno jen své kariéře, tréninky dělám, jen když je čas. Je však možné, že časem bude mít vrch trénování. Co se týká koníčků, nechci být příliš konkrétní. Řeknu jen, že obecně nejsem nakloněn povrchní zábavě, baví mě hledat a poznávat v našem světě hlubší, vnitřní vztahy, skryté souvislosti apod.

Myslíš určitě jen šachově, ne lidsky. I to se u mě časem měnilo a nejsem nějak zásadně vyhraněný. Mému šachovému srdci je nejbližší aktivní, bojovný styl spíše s dynamickým přístupem, někdo jako Aljechin či Kasparov. Ale nadchne mě i strategická logika Botvinnika či Petrosjana nebo precizní technika Carlsena či Kramnika.

Normálně trénuji od rána celé dopoledne a trochu odpoledne. Snažím se věnovat všem oblastem, to je zahájení, střední hře i koncovce a samozřejmě rozboru vlastních partií, to považuji za velmi důležité. Všem bych doporučil trénovat hlavně s chutí a používat vlastní hlavu, ptát se proč tak, proč ne jinak, zkoumat alternativy. Dobře komentované klasické partie jsou dle mého perfektní studijní materiál, ideální je vše přehrávat na šachovnici, ne na monitoru. A ještě bych chtěl varovat před povrchností, před slepým papouškováním cizích myšlenek a názorů, bez pochopení souvislostí.

Motor samozřejmě mám a používám, ale snažím se využívat ho velmi obezřetně. Je totiž dle mého dobrý sluha, ale špatný pán. Vždy se snažím si udělat nejdříve svůj úsudek a teprve potom si ho když tak porovnat s motorem. Když se občas dívám na nějaké partie online, tak vždy bez motoru. Nadměrné používání motoru dle mého vede k otupění vlastního intelektu a víceméně ztrátě vlastního úsudku.

Fyzickou přípravu moc neřeším, při třech dětech člověk dost dobře zlenivět nemůže. Dělám každý den jen nějaké základní protahovací cvičení, v poslední době jsem začal s dětmi jezdit trochu na kole. Stravu si trochu hlídám, mám na hodně věcí kolem toho svůj názor, a tak se jím řídím. Ale nepřeháním to. :-) Energii na turnaji rovněž řeším, snažím se každý den koncentrovat mysl jen na tu jednu konkrétní partii a nic jiného víceméně neřešit. Energii pak doplnit procházkou, ideálně v přírodě nebo aspoň v parku a večer zklidnit hlavu nějakou meditací.

Knihu zatím neplánuji napsat, momentálně na to nemám čas a jsem svým založením velmi pečlivý, takže abych byl s knihou spokojený, stálo by mě to mnoho sil. Jako trenéra si sám sebe dokážu představit, ale jak už jsem řekl, zatím to má čas.

Teplice jsem nakonec zrušil. Už dříve jsem cítil, že je třeba některé moje šachové záležitosti upravit či změnit a pražský turnaj byl pro mě z toho pohledu jasný signál, že je třeba se už opravdu do toho pustit. Tak jsem se rozhodl, že místo hraní se do toho dám. O prázdninách však budu hrát hlavní turnaj v Pardubicích.