Předně obrovská gratulace k titulu mistra světa seniorů!! Když jste odjížděl do Bledu, měl jste ambice turnaj vyhrát? Jak jste se cítil na tak dlouhý a náročný turnaj? A jak turnaj probíhal?
Samozřejmě, že jsem měl ambice MS seniorů vyhrát po několika stříbrných i bronzových umístěních v předchozích šampionátech. Je to zvláštní: tyto turnaje jsem hrál prakticky vždy velice dobře (asi atmosféra, pohoda…). Tentokráte jsem se po cestě autem z Prahy cítil však první dvě kola mizerně, nějak jsem to přestál – pak již v pohodě… Velice důležitý byl raketový start (6 ze 6! – což prý nikdy nikdo dříve nedosáhl) a výhra s černými figurami se Svěšnikovem v pátém kole.
Poslední partie s velmistrem Vaisserem byla velmi dramatická a dlouhá partie. Nakolik to pro Vás byla těžká partie? Můžete nám popsat průběh partie? Ovlivnila Vás šťastná výhra konkurenta velmistra Balašova?
Ano, poslední kolo bylo rozhodující. Vaisser je těžký soupeř (nedávno hrál dva zápasy s Karpovem v rapid šachu – jeden skončil 5:5 a druhý dokonce vyhrál 3,5:2,5 – to mluví za vše.) Jenže já jsem neměl důvod k velkému respektu: v předcházejících 3 partiích s ním (všechny skončily remízou) se hrála Gruenfeldka a ve dvou z nich jsem dosáhl lepší pozice. Tentokráte hrál zahájení nečekaně zdrženlivě a pasivně a toho jsem využil k zisku iniciativy. Jurij Balašov hrál celý turnaj také skvěle, oproti minulým MS byl k nepoznání a výsledek 9,5 bodů byl stejně jako u mne fantastický. Když jsem získal výhodu pěšce – měl jsem partii asi vyhrát dříve, ale soupeř byl neobyčejně tuhý a houževnatý. Já byl trochu nervózní (důležitost, napjatá atmosféra, spousta diváků…), ale nakonec asi zvítězila obrovská vůle po vítězství, která mě hnala kupředu.
Hrát takový turnaj v 76 letech a vyhrát ho je prostě neuvěřitelný výkon. Mě a určitě čtenáře by velmi zajímalo, kde berete tu životní sílu a energii hrát v takovém věku tak výborné šachy a držet si tak vysoký elo rating?
Co k tomu říci? Šachy jsou nevyzpytatelným sportem i krásným uměním a pokud člověk skutečně chce – může i v 76 letech podávat kvalitní výkony!
Zisk titulu mistra světa je určitě životní výkon. Kdybyste se podíval na Vaši velmi dlouhou šachovou kariéru – kdy jste vlastně začal hrát šachy? – jaké byly Vaše největší úspěchy a co bylo zlomové pro Vaší šachovou kariéru?
Začal jsem v 8 letech, kdy jsem se šachy naučil od 7-letého co-pacienta. V mládí jsem šachy kombinoval s fotbalem (byl jsem hráčem pražské Dukly – v r.1960 jsme byli dorosteneckými mistry republiky), prakticky všichni mí spoluhráči se stali prvoligovými fotbalisty, někteří se dostali až do státní reprezentace. V té době jsem měl velký problém – pokračovat intenzivně ve fotbale i šachu na nejvyšší úrovni nešlo již tak dohromady a navíc – šachy mě hrozně bavily… Nicméně, s aktivním sportem jsem zdaleka nekončil, posléze jsem absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze, kterou jsem po pěti letech uzavřel s nejvyšší trenérskou licencí pro fotbal, ale také pro šachy (konzultantem mi byl tehdy vm Pachman). Fotbal jsem hrál i dále až do 26 let, ale už ne na nejvyšší ligové úrovni (v závěru za divizní Čechii Karlín – kdysi slavný klub…) Troufám si říci, že právě pravidelné sportování mi pomohlo k dnešní schopnosti a odolnosti hrát šachy na stále slušné úrovni. Mimochodem, absolvování FTVS na UK a získaný diplom mi pomohl i pří mém 19-letém trenérském působení státního trenéra v Lucembursku (1994 -2013), ale i ve sportovním středisku Dukla Praha (1967 -1986).
Nejlepší šachy jsem hrál asi v roce 1974, kdy se mi podařilo vyhrát hned celou řadu turnajů, včetně s náskokem MR, tehdy světového turnaje IBM v Amsterdamu (1.-3) … MR jsem vyhrál v letech 1964, 1974, 1984 společně s V.Hortem a v 1994 společně se Zb.Hráčkem. V r.1982 jsem byl členem reprezentace, která získala stříbrnou medaili na olympiádě v Luzernu, v r.1963 společně s hráči mé generace jsme byli mistry světa na tehdy populárním akademickém MS družstev, v r.1985 jsem byl spoluvítězem pásmového turnaje v Praze. Je to dlouhá kariéra, více než půlstoletí, ani sám si vše již nepamatuji . V poslední době jsem získal také nějaké ty medaile na seniorských MS.
Působíte jako trenér, vím, že jste spolupracoval a spolupracujete s nejlepšími velmistry z České republiky, ale trénoval jste i světová esa ze zahraničí, můžete nám prozradit s kým jste spolupracoval a jak? A kdo na Vás udělal největší dojem?
Ano, do dneška spolupracuji s Davidem Navarou, znám ho ještě z dob jeho začátků… David je asi největší talent, který se u nás objevil. Měl jsem možnost se setkat a také spolupracovat s dalšími skvělými šachisty, jako byli Jan Smejkal nebo V.Hort nebo ještě dříve L.Kaválek. Nikdy nezapomenu na finálové střetnutí kandidátů MS v r, 1965 v Tbilisi, ve kterém Boris Spasský rozdrtil M.Tala. Na pozvání Borise jsem byl tehdy členem jeho týmu. Spasský tenkrát hrál fantasticky.
Setkávám se občas také s Vanem Nguyenem – po Navarovi asi dalším obrovským talentem, který u nás vyrostl, s Vojtou Plátem také občas konsultuji – jeho možnosti leží dle mého názoru hodně vysoko.
Jak hodnotíte současný Český šach? Co nám chybí abychom vychovali další silné velmistry na úrovni třeba Viktora Lázničky? Co byste doporučil?
Viktor Láznička je skvělým šachistou, přesvědčil jsem se o tom vícekrát při mém působení u reprezentace v roli kapitána. Dosáhnout jeho úrovně není pro nikoho jednoduchým úkolem. Patří k tomu i velké zaujetí pro cestu vzhůru, některé adepty jsem již jmenoval, líbí se mi i Jirka Štoček, Peter Michalík, ale stále jim „něco“ málo schází… Snad přijde i mladší generace, třeba T.Kriebel nebo J.Vykouk.
Poslední Olympiáda dopadla velmi dobře pod Vašim kapitánským vedením. Co byly klíčové okamžiky? A jak se nyní s odstupem času díváte na průběh Olympiády?
Vždy jsem byl přesvědčen, že potenciál našeho družstva je vysoký a má na utkání s těmi nejlepšími. Potvrdily to výsledky a průběhy utkání s Ruskem (Norsko 2014), Polskem, USA a Holandskem (Baku 2016) a nyní s Čínou a třeba Ukrajinou (Batumi 2018). V Batumi to dopadlo ještě „jakž takž“ v těžké konkurenci. Nepodařilo se udržet skvělou formu po celou dobu v Norsku a pak hlavně v Baku. Tohle bude hlavním úkolem pro mého nástupce Zb. Hráčka.
V neděli jste nastoupil na extraligu (poznámka: chvíli po mistrovství světa seniorů) k extraligové partii s Novým Borem. A stal se neuvěřitelný šok. Váš tým (pan velmistr Vlastimil Jansa je kapitán týmu Výstaviště Lysá nad Labem) porazil Nový Bor, který tak po devíti letech prohrál zápas (!!) Můžete nám prozradit jak zápas probíhal? Klíčové okamžiky zápasu? Jak to, že takový gigant českého šachu nevyhrál ani jednu partii?
Myslím, že to byl zcela normální kvalitní zápas. Před 2 roky v posledním utkání jsme (tehdy v rozhodujícím zápase) podlehli stejným nejtěsnějším rozdílem. jakým jsme tentokráte vyhráli. A možná, že tenkrát jsme úspěchu byli blíže než nyní.
Samozřejmě, že hráčský kádr má N.Bor silnější než máme my v Lysé. Ale ne zas tak o moc a v přímém souboji to nemá nikdo na šachovnici jednoduché. Jak to, že takové mužstvo nevyhraje ani jednu partii? To je otázka spíše na soupeře. Vyhráli jsme asi zaslouženě.
Určitě čtenáře velmi zajímá včetně mě, zda používáte šachový stroj a jak. A jaký máte obecně názor na šachový stroj (počítačový šach) v dnešní době? Myslíte si, že i v dnešní době je důležitý lidský nápad?
O šachových strojích toho nevím zase tak mnoho. Pochopitelně se snažím přizpůsobit se velkému rozvoji v této oblasti. Lidský nápad považuji však stále za to nejdůležitější a také za to nejkrásnější pro šachovou tvorbu. Ale také pro potřebnou pohodu a sebevědomí při hře i přípravě na partii. Pocity z dostatečně hlubokého nápadu, z celkového strategického souladu – ty se dají těžko něčím nahradit, byť třeba variantově přesnějším strojovým zhodnocením.
A poslední otázka. Nedávno skončil zápas mezi Magnusem Carlsenem a Fabi Caruanou. Co říkáte na tento zápas? A nakolik Vás překvapila nečekaná nabídka remízy mistra světa ve dvanácté partii? A nevadí Vám, že zápas klasického šachu rozhoduje rapid?
Budu upřímný: zápas Carlsen – Caruana mě hluboce zklamal. O tom, že Carlsen je především skvělý praktik (nejlepší vůbec), není potřeba zdůrazňovat. Ale zápas o MS by měl být i přehlídkou hloubky a krásy šachu – a to tedy vůbec nebyl.
Ano, nemyslím si, že by měl rozhodovat Rapid – právě z těch důvodů z mé poslední věty.
Moc děkuji za rozhovor a přeji krásné svátky.