Nejvíce se zpravidla bojíme toho, že svou vyhranou pozici pokazíme výběrem špatného tahu. To je nepříjemné, neboť promarněná šance mrzí dvojnásob. Ať už je riziko, že zvolíme špatný tah reálné či ne, s podobným nebezpečím musíme prostě počítat. Jasná převaha od nás vyžaduje, abychom nalezli přesné pokračování, což v praktické partii nemusí být vždy jednoduché. Náročnost kritické pozice spočívá v tom, že nejbližší tahy často rozhodují o výsledku partie, třebaže k výhře může vést ještě dlouhá cesta. Duševně se musíme umět srovnat s tím, že 1) stojíme zřetelně lépe, 2) nabízí se nám několik svůdných pokračování, přičemž 3) všechny možnosti mohou být dostatečné, nebo 4) jsou správné jen některé a 5) je na nás odlišit ty, které nám pomohou partii dovést k výhře, od těch, které nám realizaci výhody zkomplikují, nebo dokonce naše naděje pohřbí.

V takových chvílích je nesmírně důležité oprostit se od významu partie. Nemyslet na výhru ani prohru. Čím více si připustíme důležitost partie, tím hůře se budeme soustředit na čistě šachové problémy. Nic nenaruší naši schopnost koncentrace více než vědomí toho, že jsme pokazili vyhranou pozici. Naši mysl zaplaví myšlenky o promarněné šanci, které naruší proces přemýšlení. Teoreticky by měl hráč všechny myslitelné možnosti a odbočky na šachovnici projít a ohodnotit. To je ovšem jen málokdy možné. Navíc většinou není ani praktické vyplýtvat většinu času na jeden tah nebo na relativně krátký úsek partie. Kritická pozice právem vyžaduje naši pozornost a je třeba jí věnovat patřičnou péči. Ovšem kritických pozicí může být v partii několik. Vyplýtváme-li čas na vyřešení jednoho problému, nemusíme ho mít dostatek na vyřešení problémů dalších. Nevyplácí se ale ani lajdáctví. Když prověřování možných tahů odflákneme, může nás podobná nedbalost stát dobře rozehranou partii.

Skoro to vypadá, že ať uděláme, co uděláme, nikdy neuděláme dobře. Tak zlé to ale není, ačkoli se nedá popřít, že podobný typ pozicí se nehraje lehce. Silní hráči běžně prověří několik možností, než zahrají svůj tah. A oddělit špatné tahy od těch dobrých není většinou problém. Obtížnější volba nastane, když nám u nabízených alternativ vyjde stejné hodnocení pozice, i když s jinými důsledky. Můžeme například stát před volbou hrát výhodnější koncovku, nebo zahájit přímí útok na krále, nebo se přiklonit ke strategii důsledné profylaxe, čímž soupeře zatlačíme nadlouho do pasivní ovšem obranyschopné pozice. Pokud všechny možnosti vypadají slibně, ale přesto nezaručují jednoznačný výsledek, je rozhodování nejobtížnější. Hráč si uvědomuje závaznost takového rozhodnutí a co všechno je v sázce. Rozhodně bychom se neměli rozhodovat unáhleně, ovšem přešlapování na místě je ještě nebezpečnější. Stěžejní je umět rozlišit, kdy ztrácíme čas, protože se neumíme rozhodnout a jen své rozhodnutí oddalujeme, od situace, kdy se snažíme vyznat se v pozici. Jakmile se přistihneme při nerozhodném a nefunkčním přeskakování z jedné možnosti na druhou, měli bychom celý proces ukončit a jednu z možností si vybrat. I za cenu toho, že nezvolíme ten nejlepší tah. Což může být nepříjemné, ale pořád je to lepší než plané přešlapování, které situaci stejně nijak nezlepší a jen posiluje naši nerozhodnost, zvyšuje vnitřní tenzi a jen plýtváme časem. Navíc i když se nám podaří dosáhnout vyhrané pozice, musíme ji ještě vyhrát. A to se nám bude dělat o poznání lépe, když si na hodinách necháme víc než jen pár minut.

Rozhodně se však nemusíme rozhodovat nahodile. Mohu doporučit toto:
1) Udržte si kontrolu nad pozicí. Nabízí-li se vám na šachovnici více dobrých tahů, zvolte ten, který jste schopni spočítat na šachovnici. Pokud nějaký tah slibuje více, ale finální pozice je pro vás nepřehledná, vyhněte se mu. Lepší zdravý pěšec nebo dobrá pozice než zisk kvality, jejíž důsledky nedokážete odhadnout.
2) Nedokážete-li se rozhodnout, které z nabízených pokračování je lepší, zvolte to, které vám jako hráči sedí. Je lepší zvolit o něco slabší tah a ocitnout se v pozici, ve které se cítíme pohodlně, než objektivně silnějšími tahy směřovat do pozice, která neodpovídá našemu pojetí šachu a ve které se necítíme dobře.
3) Dopředu si zvolte obecnou strategii pro partii. Pokud máte na výběr, vyberte si pokračování, které odpovídá vašim aktuálním potřebám. Potřebujete-li vyhrát, volte náročnější tahy. Je-li důležitější neprohrát, zvolte méně zavazující pokračování.
4) Spolehněte se na svou intuici. Intuitivní rozhodování do šachu patří. Intuice není nic jiného než zkušenost získaná učením. Dát na svou intuici znamená rozhodnout se na základě informací, které sice máme, ale v daném okamžiku si jejich přítomnost neuvědomujeme. Ale pozor! Intuice může být i dost ošidná. Pokud nemáte zkušenost s podobným typem rozhodování a nevíte, zda své intuici můžete důvěřovat, raději se tomu vyhněte. Často si intuici zaměňujeme za vlastní zbožné přání.
5) Za žádnou cenu své rozhodnutí nezpochybňujte! Po provedení tahu se už k dalším alternativám v myšlenkách nevracejte. Doslova se snažte z hlavy vymazat předchozí průběh partie a prostě se tvařte, že partie začala až nyní.


Mgr. Bc. Martin Pardy