Asi úplně každý šachista zažil ten pocit, nebo stav, kdy po velkém nadšení k šachu a bouřlivém trénování „najednou“ začal jeho zájem o šachy opadávat. Jako strom, který se s blížící zimou zbavuje listí. Touha a vášeň pro šachy začala slábnout, den po dni. A zbyla jen hořká pachuť u šachovnice. Kdysi s lehkostí jste přesunovali figurky a s chutí jste padali do hlubin úvah. Nyní zbyla jen rychle míhající se ruka a myšlenky kdesi daleko od šachovnice. Čmouha. Do vašeho srdce vznikla prázdnota pro svět 64 polí. Co se stalo?

Mnoho z nás to vysvětluje, že není na vlně, nebo prostě nemají svůj den, týden, měsíc. Zdá se to skoro záhadou. Ale věřte, že vůbec žádná záhada to není. Je to klasický stav, tzv. přetrénování.

Přetrénování v šachu je svým způsobem „neviditelné.“ Ve sportu je to jiné, třeba když se přetrénujete v běhu, tělo vám to dá vědět. Bolí vás šlachy, natáhnete si s velkou pravděpodobností nějaký sval atd. Stejné to je i při posilování. Dejme tomu měsíc posilujete vzorově, máte sílu, energii atd. Ale „najednou“ po měsíci to jde z tuha, nemáte energii, nejde to atd. V tento moment je super důležité si dát pauzu – pokud si ji nedáte a budete to lámat, tak skoro se 100% pravděpodobností se zraníte. Velmi dobře vím o čem píši, stalo se mi to už nejednou… (v minulosti jsem si několikrát natrhl sval, jednou dokonce jsem pokračoval dále ve cvičení, jenom proto, protože jsem si vsugeroval, že musím dokončit trénink, dopad byl ten, že jsem pak týden ležel v posteli).

U šachu to je jiné. Tam vás nic bolet nebude, i když… Hlava a tělo je provázáno daleko více než by se zdálo. Když už máte přetrénovanou hlavu z šachu (hlava/mozek funguje podobně jako sval – je dobré zatěžovat, ale rozumě), tak se dostaví zvýšená únava, apatie a stav bez energie – vyloženě to jde do těla. Myslím, že z toho můžete i onemocnět, nebo jinak řečeno – oslabujete svůj imunitní systém, bez energii jste určitě daleko náchylnější dostat nějakou virózu.

To co vám píši, je (i) z mé praxe. Celý srpen jsem „vzorově“ trénoval s velkou chutí a odhodláním. Ještě půlka září celkem ušla, ale pak to přišlo. „Najednou“ došel útlum, ale ne hned, přišel postupně. Jako když padá listí ze stromu. A den po dni to bylo horší. Až po nějaké době jsem zjistil, že silou to řešit nejde.

Je skvělé si psát šachový deník/sešit, všechny nápady a úvahy o sobě. Protože poznat sám sebe je klíč ke zlepšování. Je lidské zapomínat a opakovat stále stejnou chybu. Nicméně dobré to není. A k tomu pomáhá proces poznávání sebe sama a také zaznamenávání :)

Když jsem dumal co se děje a podíval jsem se na svoje starší zápisky, hned mě osvítilo. Přetrénování!

Měl jsem s tím vždycky velký problém. Protože patřím mezi ty lidi, kteří když se už rozhodnout něco dělat, tak by se skoro raději zastřelili, než by s tím přestali. Proto je pro mě velký problém vycítit kdy je třeba si dát pauzu. Moje staré já by to nejraději lámalo dále a dále, ale z toho pak můžete i onemocnět. Třeba jako já :)

Ps.: Hned jsem na to nepřišel.