Samozřejmě, že je, otázka je jak hodně. Například Bobby Fischer, Michail Tal nebo Garry Kasparov měli fenomenální paměť a uměli neuvěřitelné kousky. Například Michail Tal dokázal simultání partie přehrát - všechny - pozpátku (!) Bobby Fischer bez mrknutí oka ukazoval hodně staré partie a například z paměti dokázal přehrát jakoukoliv partii z utkání století mezi SSSR a zbytkem světa v roce 1970.

Mohlo by se zdát, že dobrá nebo spíše skvělá paměť je nevyhnutelností. Ale nemyslím si to. Například Anatolij Karpov neměl zase tak dobrou paměť (oproti zmiňovanému triu) nebo JR Capablanca. Hráči jako Karpov nebo Capa měli jiné dovednosti a to hlavně intuici na pozici a figury.

Paměť je samozřejmě důležitá z hlediska variant a tedy zahájení. Kolikrát to může rozhodnout partii, ale platí staré dobré, kde Bůh dal, tam i vzal. Pokud má někdo šachy vystavěné na paměti a hlavně pak paměti z hlediska variant, musí nutně někde ubírat.

Většinou pak trpí jednouché pozice, cit na figury a koncovky. A také obrana. Protože když moc zahájení neumíte (Capa a Karpov), občas a v začátku kariéry často, se do špatných pozic dostanete a prostě se musíte bránit. Tímto svoje dovednosti v obraně lepšíte. Pokud je ale někdo zvyklý stát po zahájení dobře, jeho obranné schopnosti jsou většinou menší, protože se brání málokdy.

Obecně bych řekl, že paměť je samozřejmě důležitou a dobrou dovedností pro šachy, ale výše cením "cit na pozici" a "cit na figury". Proto, pokud někdo z Vás hraje hodně na paměť, bych doporučil zlepšit cit na pozici a hlavně na figury, tedy přibrat v obecné (základní) strategii. Pokud naopak někdo z vás "neumí zahájení" a hraje jen "od oka", doporučuji si pomalu, ale postupně budovat zahájení (také) na variantách a vybraných partií.

Robert Cvek