Vrátíme se ke kořenům strategie, a to jsou figury. Klíčem vždy bude to, jak dobré máme figury, tedy jakou mají aktivitu, a tím pádem i svou skutečnou hodnotu. Takovým prubířským kamenem strategie je právě schopnost toto dobře ovládat. Protože čím větší budete mít cit pro figury, tím lépe se vám bude hrát každá pozice, každá pěšcová struktura – jedno, zda půjde o střední hru, nebo koncovku. Stejně tak nezáleží na tom, zda jde o jednoduchou (statickou) pozici, nebo o složitou (dynamickou). Vždy jsou klíčové figury.

Nicméně jedna zásadní věc často chybí – soupeřovy figury. Naše pozice je natolik dobrá, nakolik je špatná pozice soupeřova. A nemluvím zde o materiální výhodě, která je samozřejmě mnohdy klíčová, ale právě o figurách. Pokud stojíme jasně lépe, nebo dokonce na výhru, protože naše figury stojí skvěle, pak aby tomu tak bylo, musí soupeřovy figury stát špatně (někdy přímo hrozně). Musíme si uvědomit, že skvělá pozice není dána jen našimi figurami, ale také figurami soupeře. A právě hra proti soupeřovým figurám je často klíčová a zásadní – mluvíme tedy o profylaxi. Tedy bránění figurám soupeře ve hře (aktivitě, vylepšování).

Toto je širší téma, proto se na něj podíváme opravdu důkladně. Navíc je velmi praktické, tedy mimořádně důležité v běžné praktické partii. Nejde o žádné „akademické téma“ k pouhé diskusi :-)

Samozřejmě se na všechno podíváme do hloubky a vše si podrobně vysvětlíme.