Určitě ano. Hlavně když se učíme nové věci, jsou poučky perfektní. Ale to slovo učit neznamená tolik memorovat, jako pochopit. A umět použít. Tedy mít to jako dovednost. Třeba se naučím poučku, že mám vyvíjet figury v zahájení. Ale to vždycky neplatí. Třeba když mi soupeř zahraje 1.d4 tak není asi ono zahrát 1...Jc6 a po 2.Jf3 Jf6 a po 3.c4 Sf5. Černý sice vyvinul již tři figury, ale nestojí dobře.

Z hlediska pouček je klíčové je (nejdříve) pochopit. Ze školy jsme si zvykli na to, že máte něco říci přesně a jestli tomu rozumíte už tak důležité není. Třeba - pamatuji - na zákony ve fyzice, které jsme se museli učit zpaměti, přitom půlka třídy nevěděla co říká.

V šachu a nejenom v šachu je tedy klíčové pochopit danou poučku a pak ji vyzkoušet v praxi. Hodněkrát. A pak přijde vědomost a s ní i poznání, kdy poučka neplatí. Je to pomalý, pozvolný proces. A ten končí sladko odměnou - dovedností.

Šachy jsou (velmi) konkrétní hrou. Zákony prostě nefungují vždy, hlavně když do průběhu partie vstupuje TAKTIKA. Kdo se učí hrát šachy, tak zjišťuje sílu figur. Věž má hodnotu pěti pěšců a střelec s jezdcem tří pěšců. Čistě matematicky je věž silnější o dva pěšce. Ale jak víme, nemusí to pokaždé platit. I pěšec může být silnější než dáma.

Spoustu pouček se učíme hrou. Nedokážeme to ani slovy dobře vysvětlit, ale prostě "cítíme" co se v pozici má dělat. Nejlépe je si věci nastudovat "doma" a pochopit a v praxi pak vyzkoušet. To si myslím, je ideální cesta a souběh teorie a praxe.

Robert Cvek