Toto je určitě na dlouho poslední díl o otužování. Rád bych napsal pár věcí.

Nejdříve mi v podstatě vymizely nejrůznější (mírné) nachlazení. Neznamená to, že se vše spravilo, spím stejně blbě a žaludek mě stejně bolí. Ale nejrůznější mírná nachlazení třeba z večerního ledového piva, nebo ofouknutí větrem, zmizela.

Jinak vnímám teplotu a jsem schopen jít lehčeji oblečen než v minulosti. Hlavně tedy po zahřátí. Mohu si sundat bundu a jen tak jít v mikině a je mi fajn (když se mírně zahřeji). Samozřejmě stále netopím (ve své pracovně) a mám tu skoro pořád otevřené /na větračku/ okno. Když jdu nakrmit slepice, tak mi dělá příjemně, když jsem několik minut v tričku venku. Jak jsem psal, normálně to mělo - většinou - za následek bolavý krk a klasickou rýmu. Teď je to v klidu, ale samozřejmě, raději klepu na dřevo a vím, že mě to stejně, někdy, někde, skolí.

Přišel jsem na to, že mi nejvíce sedí metoda, když se nejdříve sprchuji horkou vodou a pak studenou. Je to skvělý životabudič a po horké vodě se "těším" na studenou. Jinak řečeno, po horké vodě se nemusím vůbec přemáhat a jde to snadno.

Pokud jste podobného ražení jako já, tak v podstatě nemáte žádnou šanci se otužovat. Pro mě vždycky byla studená voda naprostá katastrofa. Ale zase na druhou stranu člověk nikdy neví, jaká situace se nakonec vyvine, nebo může, příznivě. Respektive chytit šanci za pačesy a nejenom v šachu.

Takže je super, že nám tady cca 14 dní netekla teplá voda. Ale ten první týden... To nadšení nebylo.

Robert Cvek