Šachy je kombinační hra, základem je kombinace. Proto je bezpodmínečně nutné se učit – pravidelně – kombinacím. Další jedna z největších chyb šachistů samouků je ta, že netrénují pravidelně (nejlépe denně) kombinační vidění/postřeh.

Proč řešit denně tzv. diagramy? Mozek funguje tak, že když něco opakujete a učíte se to, tak postupně začnou vznikat nové mozkové spoje a „umíte to“. Dobrý příklad je třeba řízení auta. Jistě si pamatujete, když jste poprvé sedli do auta a měli se ho naučit řídit. Byl to jistě šok a zdálo se, že to bude velmi obtížné. Nicméně po určité době pravidelného tréninku to bylo lepší a lepší. A po delší praxi už hravě zvládnete „cokoliv“.

U kombinačního vidění/postřehu je to velmi podobné. Velmistr Tikkanem vypracoval na toto systém tzv. Datel (Tikkanen = datel ve Švédčině). Sám jsem ještě dlouho před tím intuitivně cítil, že jeho systém je správný.
Metoda Datel pomáhá právě v hlavě tvořit správnou neuronovou síť, která potom pracuje jak má. Je třeba si vybrat cca 300 kombinací pro amatéry a asi 1000 pro profíky. Mají být na všechny kombinační motivy (např. vazba, dušený mat, zavlečení atd.). Denně řešíte tyto úlohy, je na vás kolik jich vyřešíte, nebo kolik času si stanovíte. Základ je řešit na šachovnici a psát si řešení. Další důležitá věc je, maximální soustředění a koncentrace na řešení. Autor knihy Axel Smith, který tento systém popisuje, doporučuje zavést bodový systém. Je proto, abyste se maximálně snažili a časem viděli pokrok. Osobně ho nepoužívám, protože se dokážu motivovat k maximální snaze i bez něj. Mám několik způsobů jak se koncentrovat, nebo jak znovu nabýt koncentraci, když vlivem rušících vlivů odejde. Jeden z nich je, když příliš pospíchám, nebo jde na mě povrchnost a „vidím“ řešení je, že si řeknu v duchu: „hrál bys to skutečně ve vážné partii?“ a to mě hned motivuje k maximální snaze.

(To je nesmírně důležité se toto učit u tréninku. Protože skutečně platí – těžce na cvičišti, lehce na bojišti. Když se toto budete učit na tréninku a pilovat to, tak potom bude daleko snazší pro vás soustředění u partie. Nebo když vám koncentrace ujde, tak ji dokážete rychle nastolit znovu. Při řešení úloh tedy trénujete nejenom svůj mozek ohledně vidění, ale také vaši koncentraci – je to vynikající trénink a podle mě by měl tvořit základ studia šachu.
Také jinak řečeno, trénink koncentrace pomáhá pak v kontrole pozici a nacházení správných tahů. Uvědomte si jednu věc, že hrubé přehlédnutí často souvisí se špatnou koncentrací. Však to znáte, udělali jste hrubku proto, protože jste se nesoustředili. Na chvíli jste nedávali pozor a bum, chyba a partie je pryč. Právě proto je nesmírná důležitost na propojení DIAGRAMY/KONCENTRACE. Budete-li řešit správně, ukáže se to v partiích a naopak, pokud řešíte povrchně bez koncentrace, ukáže se to na šachovnici.)

A nyní přichází nejdůležitější část. Představte si, že jste řešili 10 úloh denně. Takže za 30 dní máte vyřešeno. Nyní budete ZNOVU řešit ty samé úlohy! A opět s maximální snahou a koncentrací. Ano, něco si budete pamatovat. To je dobře, ale rozhodně to nesmí vést k tomu, že to odfláknete. Víte, například, že u diagramu číslo 23 je úvodník 1.Sxh7+. Rozhodně NESMÍTE řešit tak, že napíšete 1.Sxh7+ bílý vyhraje a zbytek je jasný. Takto ne. Správně je: OK, je tam Sxh7+, ale musím to promyslet do těch nejmenších detailů. Takže, počítáte – když to nevezme, co pak, když to vezme, dám Jg5+ a kam může atd. Musíte si dát opravdu moc záležet.
A proč znovu? Právě to je to OPAKOVÁNÍ, kterým se učíte, kterým se učí všichni sportovci a například i hudebníci atd. Tvoříte si (na různé kombinační motivy) neuronovou síť! Po určité době vám mnoho motivů bude daleko rychleji naskakovat. Najednou poznáte ten příjemný pocit, když se podíváte na pozici a bum, během vteřiny uvidíte třeba tří tahový obrat, hned, okamžitě. To nemusí být výsada jenom silných hráčů, ale i vaše.
Opakujete tolikrát, dokud nevyřešíte všech 300 úloh relativně rychle a přesně. Je na vás jaký limit si stanovíte. Pak si zvolíte jiné diagramy. Dalších 300.

A do třetice s důležitostí. Základ je, aby úlohy byly JEDNODUCHÉ!!! To je alfa a omega, zapomeňte na nějaké složitosti. Páteří vašeho taktického tréninku budou jednoduché úlohy. Dobře vím o čem píši.

(Ano, je to tak. Mohu vám čestně napsat, že složité úlohy, mnoho tahové, jsou pro vás naprosto zbytečné. Odložte stranou různé Dvorecké atd. Základem je jednoduchost. Nevěříte mi? Tak se teď hned podívejte na tabulku vašich prohraných partií. Pamatujete si, jak jsem vám doporučoval si udělat tabulku vašich proher a příčin. Vsadím se s vámi, že v 95% i více – pokud jde o taktiku – tak jste prohráli díky nějakému hloupému přehlédnutí, nebo pár tahové taktice, prostě něco triviálního, jednoduchého, často souvisejíc s vaší koncentrací. O tom to je. Prohrál někdo z vás, že neviděl něco geniálního? Dlouho tahového? Možná ano, ale je to zcela výjimečného. I u mých partií.
Všechny partie jsou postaveny na jednoduchém, krátkém kombinačním vidění, nebo PV, chcete-li, který je tak 2-3 tahový. Podobné věci musíte skoro neustále kontrolovat. Proto je důležitá rychlost a přesnost. Pokud někdo vidí takový obrat rychle (a přesně!), pak je to OK, pokud to někdo vidí po 5 minutách, pak musí hodně zabrat na taktickém postřehu.)

Autoři, kteří píši knihy o (těžkých) kombinacích, dělají medvědí službu drtivé většině šachistů. I třeba z toho důvodu nikdy už nebudu řešit Puzzle Book od Nunna. Protože to je zbytečně složité. Co se učím? Nějaké šílené komplikované zápletky, které stejně nemám vůbec šanci spočítat. Záleží jen a čistě na odhadu a citu. Drtivá většina partie a partií se rozhoduje v jednoduchém vidění, rychlém a přesném.
Ano je to tak, dost knih (ohledně sebe trénování) „můžete hodit do koše“. Protože jsou příliš komplikované a těžké. Puzzle book, který jde postupně dle úrovně je OK. Dobrá kniha na taktiku je třeba Praktikum od Nejštadta, nebo Fleara Tactimanie (snad to mám dobře napsané) – kde je hodně jednoduchých úloh, ale je tam i pár dost těžkých na odhad. Velmi dobré jsou knihy od Slavina atd. je jich hodně.

Ps.: Již asi šestý den řeším diagramy. Řeším je z knihy od Nejštadta (nebo jak se to píše) – praktikum, novější verze. Jde o vesměs (velmi) jednoduché úlohy. Řeším asi jednu hodinu a snažím se o max. koncentraci. Po řešení si vždy napíši nakolik procent tréninky byl a co by se dalo zlepšit, respektive, kde to nebylo ideální. Již za těch šest dní cítím, jak se mi mohutně zlepšil taktický postřeh. Znovu opakuji, nejdůležitější pro drtivou většinu šachistů je skloubit: rychlý a přesný taktický postřeh + max. koncentraci.

Ps..: Vždy mě fascinovalo, jak hráči s elem asi 2100 – 2200 mi básnili, jak jsou skvělé knihy od Dvoreckého…třeba jeho endgame manual. Přitom to je kniha, kde jsem měl asi jenom 50% dobře vyřešených příkladů. Kniha, kterou asi 8x dělal Viktor Láznička. Dvorecký píše dobré knihy, ale pro hráče tak s elem 2400+ . Vyvarujte se všech složitých knih a postupujte od jednoduchého.

Ps…: Lépe začít řešit 30 diagramů denně (a krok po kroku přidávat na obtížnosti, ale nepřekročit určitou hranici), které budou jednoduché (ale opakuji s max. nasazením), než si 30 minut mořit hlavu s nějakou studií, kterou stejně nikdy nebudete mít na šachovnici. Sám jsem zažil období, kdy jsem řešil těžké věci, pravidelně a dlouho. Výsledný efekt byl, že jsem často zbytečně chodil do velké hloubky, přehlížel jsem maličkosti a neustále jsem měl tendenci v pozici „vyvolávat duchy.“