Zahájení je potřeba vždy vnímat v kontextu se střední hrou. Respektive s dalším plánem. Pokud má někdo zafixováno, že zahájení je třeba 8-12 tahů končící nějakým znakem a je to, musím ho hned vyvést z omylu.

Zahájení znamená porozumění pozici a vysvětlit proč se takto hraje a zvolení následujícího plánu. Pokud někdo jenom odtahá xy tahů, nerozumí tomu a šprtá se to nazpaměť, tak to je špatně. Učení se variant a pak výhra díky větší znalosti variant je typickou medvědí službou. Pamatuji si, jak jsem byl šachistou žákovského věku. Už tehdy jsem se učil (nejenom díky panu Horovi) zahájení hlavně ve spojení partii/í a tvorbou dalšího plánu. Mnoho mých vrstevníků se učilo haldy variant a hlavně tzv. léčky. Ano, chvilku jim to pomohlo, ale hlavní problém je, že takto se šachy neučíte. Učíte se jenom chvilkově soupeře přechytračit. Ano, znát nějaké varianty a typické chyby je dobré, ale stavět na tom šachy je špatně. Nutný dopad pak byl, že jsem rostl, rozuměl jsem více pozicím/obecně šachu a s rostoucí silou jsem si hravě poradil se zaostalou strategií postavených na léčkách a tak nepochopení pozice.

(Ještě zde dopisuji poznámku: Takže pak se stávalo, že jsem měl horší pozici, ale VĚDĚL jsem co dělat. Znal jsem typové partie Capablancy, VĚDĚL jsem co s pozicí dělat. Kde hrát a jaký zvolit PLÁN. Zatímco mí soupeři měli dobré pozice, ale vůbec nevěděli co dělat. Max. ještě tak svedli klasický útok na krále, pokud v pozici byl. Neměli prostě znalosti, protože jejich šachy byly postavené na memorování variant, bez pochopení…)

(A POZOR – pokud pozici chápete, pak chápete i varianty a víte PROČ se takto hraje. Potom si daleko předaleko lépe budete pamatovat varianty. A pochopíte a budete si pamatovat hlavní strategické ideje zahájení. Hodně si toto ukážeme na soustředění ve Vyškově.)

Pokud vám váš svěřenec natahá několik tahů do „základní pozice“, ale neřekneme vám PROČ takto hrál a NEVÍ DALŠÍ PLÁN hry, tak se zjevně zahájení učí špatně.

Uděláme si malý test.

Napište si vaše korunní zahájení černými na 1.d4 a 1.e4. Máte to? OK a nyní se zamyslete, rozhodně nespěchejte, co o tomto zahájení víte. Tedy – vzorové partie, vzorové plány + všechny postřehy co víte a co si myslíte, že je důležité.
Tak, dám vám na to cca 10 minut.
Uběhlo deset minut. Co máte? Máte vůbec něco?

Pokusím se vám jenom v krátkosti a rychlosti sepsat mojí úvahu na Francouzkou obranu:

= vzniká blokované pěšcové centrum, kde se černý obecně snaží hrát na dámském křídle, popřípadě typovým tahem …f6 podkopat střed bílého, bílý zase na královském křídle díky prostorové převaze a kontrolou pole f6 (po e4-e5)
= často černý bere na d4 (…cxd4) a jeho základní plán je bojovat proti nejslabšímu článku řetězce – pěšce d4 (někdy je situace taková, že se vytvoří na c3). Základní útok je Jc6 a Db6 x d4
= pro černého je skoro vždy výhodné vyměnit Sc8, který není dobrý (většinou manévrem …Sa6). Nebo ho výhodně převést do hry. Přes e8 na g6/h5 nebo i přes d7 na a4 při dvojpěšci na „c“ sloupci.
= černý král může někdy zůstat v centru, dle situace jdou obě rošády. Někdy je správné krále přesunout přes d7/d8 na dámské křídlo (viz. partie Jussupowa).
= černý si musí dávat pozor, aby nezůstal ve strategicky méněcenné pozici s bělopolným střelcem proti silnému jezdci na e5 (= znát co je slabé a silné pole a prostudovat na to příklady)

Atd. mohl bych pokračovat ještě dlouho dále, ale toto není o mém „předvádění“, toto je o tom, abyste pochopili, co to znamená znát zahájení.

Nějak takto by to mělo vypadat. Jde i o to, že takové vědomosti – po názorném studium vzorových partií – si zapamatujete „napořád“. Optimálně ještě, když si své (nově získané) znalosti prověříte praxí. To vřele doporučuji.

Ps.: Pamatuji si, že když jsem začínal v roce 2006 hrát v 1.e4, tak jsem na to sehrál moře bleskovek a když jsem si nebyl někde jistý, tak jsem se pořádně podíval PROČ necítím pozici PROČ to hraji špatně, JAKÝ je tam PROBLÉM. Když jsem toto ujasnil, hodilo se mi to ve všech variantách zahájení.

Další chyby a řešení

Další typickou chybou je, že každý studuje zahájení z příliš těžkých a složitých knih. Odložte bokem knihy pro velmistry. To je opravdu k ničemu. Platí pravidlo, že čím je silnější hráč, tím má přidávat varianty.
Takže pro vás je rozhodující tomu POROZUMĚT. Vědět PROČ se hraje takto a jaký je PLÁN/Y v pozici. VARIANT MINIMUM. Hlavně slovní vysvětlení a pochopení o co v pozici jde. Pamatujte, že porozumění pozici je rozhodující.
Pokud se tedy hlavně učíte variantám a přehráváte si mraky odboček s hodnocením, které nechápete (proč bílý stojí lépe? Proč hraje tam? Proč je dobré měnit toho jezdce?), tak ztrácíte čas.

Ps.: Někdo možná namítne, ale když nebudu znát varianty, tak mě někdo odpraví ze zahájení. Na to mohu jenom napsat – ano, někdy se vám to stane, hlavně z kraje (to k šachu patří), ale do budoucna děláte obrovský kus práce. Jakmile budete pozici více a více rozumět, pak vám budou (časem) i varianty připadat daleko srozumitelnější a budete to chápat. A třeba když někdo odbočí (a teď je to hrůza), tak při porozumění pozice to bude pohoda.

Ps..: Pokud je váš přístup k šachu neustálé učení se variant (třeba ze strachu že prohrajete ze zahájení) bez pochopení, nedivte se, že stagnujete. Chápete mě? Neustále se učíte varianty a neustále je zapomínáte. To je naprosto neefektivní. Obecné znalosti pozice a plán hry vám zůstane napořád. A z toho se pak jde dále.

Na soustředění ve Vyškově se tomuto tématu budeme věnovat mnohem hlouběji a hlavně si ukážeme typické příklady na to jak se zahájení učit a neučit, na co dávat hlavní důraz atd.

Co se týče knih – jasně doporučuji staré dobré knihy (Capa, Aljechin, Rubinstein, Tarrasch, Botvinnik, Karpov, Curych 1953 atd.). Tam si vyberte zahájení co hrajete a na to si vybrané partie velmi dobře prostudujte. Hlavní důraz klaďte na to, abyste pochopili o co v pozici jde.