Pokud sledujete světový pohár 2025, tak vám asi neuniklo, kolik hrubých chyb se zde stalo. A to nejenom v rychlém tempu, ale i ve vážných partiích.

Například mistr světa D. Gukesh vypadl s německým velmistrem Svanem po tak mdlé partii korunovanou hrubou chybou, že se tomu nechtělo ani věřit. A to měl bílé figury! Vůbec mladým Indům se na tomto turnaji absolutně nedařilo. Jako jediný držel prapor Erigaisi, ale i ten udělal hrubku v rapidu s Wei Yi a bylo po partii a po turnaji. Že by prokletí domácího prostředí?

Asi největší hrubku všech hrubek udělal v semifinále velmistr Jesipenko s velmistrem Wei Yi, kdy nejdříve ve vyhrané a pak lepší pozici neustoupil napadenou věží. Pokud jste viděli video, tak šlo hezky vidět, jak s ní (věží) chce hrát, ale pak se zasekne, táhne pěšcem a přichází o věž.

Co se to děje?

Je to samozřejmě velmi namáhavý a dlouhý turnaj, ale přece jenom je to divné. Třeba náš reprezentant David Navara také vypadl po strašné hrubce a to byla vážná partie. Těch počet hrubek je nebývalé velký. Samozřejmě to okořeňuje hru a pro diváka je to daleko atraktivnější, než kdyby se hrály bezchybné partie končící remízou opakováním tahů, jak to někdy vidíme na silných turnajích.

Jedno z vysvětlení může být psychika. Je to pro šachistu nezvyklý formát. Dost stresující, protože právě jedna chyba vás může vyřadit a víte jak to chodí, pokud tu hrubku NESMÍTE udělat, tím spíše se stane. Myslím si, že toto může být dominantní faktor.

Druhý faktor, spekulativní, je tím, kde je rozumná hranice mezi drcením se variant a "uměním hrát šachy". Současné profesionální šachy jsou hodně postavené na učení se mnoha a mnoha variant, nicméně za cenu, že nemáte čas na to, se učit "hrát šachy". Pak působí docela kuriózně, když ti nejlepší nebo jedni z nejlepších dělají dětské chyby.

Může to být sloučenina obou věcí a může, samozřejmě, za oponou být více herců, kteří rozhodující o konečném výsledku. Šachy jsou těžkou hrou, hodně těžkou....

Robert Cvek