ROZHOVOR FOTO EXKLUZIVNĚ Šachy jsou prastará hra, která patří do tzv. duševních sportů. Rozlišuje se klasický šach, rapid šach, bleskový, korespondenční šach a dnes ještě jiné, moderní formy této hry. V šachu se konají zápasy, otevřené, či uzavřené turnaje, soutěže družstev, klubové soutěže atd. Největší pozornost přitahuje mistrovství světa, ale velmi sledované jsou silné světové turnaje i šachová olympiáda. V Teplicích proběhne ve dnech 15.- 23. června mezinárodní šachový turnaj Teplice Open.Článek publikován na: www.krajskelisty.cz 

Kdo mezinárodní šachový turnaj Teplice Open pořádá?

Letos se uskuteční již XIV. ročník a pořádá ho Šachový klub Teplice. Tento klub je mezi severočeskými šachovými kluby nováčkem, protože vznikl v loňském roce. Předchozí ročníky pořádal totiž šachový klub s názvem ŠK Teplice. Vedení tohoto klubu již ale nechtělo v pořádání turnaje pokračovat. Ředitel turnaje Milan Maščák, ekonom Jiří Škapa a já, který mám na starosti sponzoring a komunikaci s hráči, jsme však chtěli, aby turnaj trval dále. Domníváme se, že by nebylo dobré, aby turnaj, který se již dostal do povědomí našich i zahraničních šachistů, skončil. Byla by to škoda nejen pro šachisty, ale i pro naše lázeňské město, které se i díky turnaji stalo známějším. Do Teplic kromě šachistů českých jezdí i šachisté z většiny evropských zemí. Přivítali jsme však i hráče z takových zemí, jako jsou Austrálie, Brazílie, Čína, Čína, Indie, Indonésie, Izrael, Singapur i USA.

Jaká je šachová historie Teplic? Jak turnaj vznikl?

Teplice se staly známé v šachovém světě turnajem, který se konal v roce 1922. Tenkrát byl však název našeho města Teplitz-Schönau. Turnaj se konal v rámci kongresu německých šachistů a do lázeňského města přijeli kromě tehdejšího mistra světa José Raula Capablancy, jeho předchůdce na šachovém trůnu Emanuela Laskera, a jeho následovníka na trůnu Alexandra Aljechina, opravdu ti nejlepší šachisté tehdejší doby. Turnaj se hrál v Císařských lázních v salonku v prvním patře, kde je nyní kavárna. Byla o něm vydána dokonce kniha a existuje několik vzácných fotografií. A jak vznikl turnaj Teplice Open? V roce 2005 jsme seděli s přítelem a klubovým kolegou Milanem Maščákem v jedné teplické kavárně. Vzpomínali jsme na tento prvorepublikový turnaj a shodli jsme se na tom, že by bylo vhodné pořádat v našem městě každoročně silný mezinárodní šachový turnaj. Nápad se v klubu ujal a v roce 2006 se uskutečnil první ročník. Turnaj se hraje v teplickém Domu kultury.

Teplice Open je mezinárodní turnaj. Vyhrál také v nějakém ročníku český šachista?

Ano. Vyhráli tři čeští šachisté. Velmistr Marek Vokáč vyhrál hned první ročník v roce 2006. Toho se však zúčastnilo jen 36 hráčů a pouze z České republiky. Turnaj tehdy pochopitelně nebyl u nás známý a v zahraničí se o něm nevědělo vůbec. Mezinárodní mistr Radoslav Doležal zvítězil ve čtvrtém ročníku a tehdejší mezinárodní mistr Jan Bernášek, který je od roku 2013 již velmistrem, byl zatím posledním českým šachistou, který v Teplicích v roce 2010 získal první cenu. Od té doby již vítězí jen zahraniční velmistři. Ukrajinec, Brazilec, Ázerbajdžánec, Islanďan, dva Arméni a v posledních dvou letech Rusové.

Jaká je popularita teplického turnaje v zahraničí? Kolik jezdí na váš turnaj cizinců?

Jak jsem řekl, v prvním ročníku se turnaje zúčastnilo třicet šest hráčů jen z České republiky. Ve druhém ročníku již přijelo osmdesát hráčů ze šesti zemí a zahraničních účastníků bylo jako apoštolů. Postupem let se však počet zahraničních účastníků zvyšoval a od roku 2016 již zahraniční šachisté převažují. Například v minulém roce startovalo 175 hráčů, z nichž bylo 79 z České republiky a ostatních 96 bylo z dvaceti třech zemí. Letos očekáváme účast okolo 180 šachistů. V současné době máme na startovní listině zahraniční hráče z 24 zemí.

Je nějaká země, ze které přijíždí nejvíce šachistů?

K nejpočetnějším výpravám patří Poláci, Dánové, Rusové, Němci i Holanďané. V posledních letech k nám již pravidelně jezdí, nebo vlastně létají ve větším počtu také špičkoví velmistři i mezinárodní mistři z Izraele. Jeden izraelský mezinárodní mistr s manželkou pravidelně přiletí z Tel-Avivu do Prahy, a pak jedou rovnou do Teplic. Po turnaji letí zase zpět domů. Přiletí tedy z Izraele do Evropy jen kvůli teplickému turnaji. To nás velmi těší.

Měli jste s nějakými hráči během turnaje problémy, nebo nepříjemnosti?

S nynějším předsedou Senátu ČR Jaroslavem Kuberou Pavel Kirs prohrál, foto Facebook

Je nějaký hráč, který jezdí do Teplic pravidelně?

Ano, takových hráčů je více a nejen z České republiky. Nejvěrnější je jedna šachistka z Ústí nad Labem, která se zatím zúčastnila všech ročníků. Mezi těmi, kteří hrají na turnaji nejčastěji, jsou především šachisté z Ústeckého kraje, kteří v rámci turnaje Teplice Open hrají krajský přebor Ústeckého krajského šachového svazu. Ze zahraničí jsou to někteří Němci, Rusové a Poláci.

Jsou nějací favorité? Z jakých zemí se pravidelně rekrutují ti nejlepší mladí šachisté?

Favorité jsou samozřejmě vždycky, ale v žádném případě bych si na něčí vítězství nevsadil. Nedá se stoprocentně určit, kdo vyhraje. Není to tak, že musí první nasazený vždy vyhrát. To by bylo jednoduché a nezajímavé. Vždy dojde na turnaji k nějakému překvapení. Ale to je i v jiných sportech. Kdyby se dali přesně určit vítězové, sázkové kanceláře by neexistovaly. Hodně šikovných mladých šachistů je od nás. Ze zahraničí jezdí mladí z Polska, Indie, Maďarska. V loňském roce přijela maminka s talentovaným jedenáctiletým synem až z čínské Tchaj-peje.

Na turnaji, ve kterém hraje hodně velmistrů, nemohou ostatní hráči přece nějak uspět. Zejména ne mladí, děti, nebo naopak senioři.

Samozřejmě nemohou. V našem turnaji máme proto stanovené věkové kategorie pro mládež i pro seniory. Mládež bojuje v kategorii do osmnácti let a to ještě zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky. V krajském přeboru jsou juniorské kategorie dvě. Do osmnácti a do dvaceti let. Máme také cenu pro nejlepšího seniora. Samostatnou kategorii mají samozřejmě ženy. Je pamatováno finanční cenou i pro nejlepšího Čecha. Kategorii pro třetí pohlaví, které začínají uznávat u našich západních sousedů, nemáme a pevně doufám, že nás v budoucnu nebude nikdo nutit, abychom ji zavedli.

Jakým systémem se turnaj hraje?

Jsou různé druhy šachu. Například rapid šach. V tom má každý na partii třeba patnáct nebo dvacet minut. V bleskovém šachu jde o minuty na partii. Turnaj Teplice Open je turnaj devítidenní. Každý den se hraje jedna partie a na tu má hráč devadesát minut na čtyřicet tahů plus třicet minut do konce partie s přidáváním třiceti vteřin za každý provedený tah od začátku partie pro každého hráče. Čekací doba v případě pozdního příchodu k partii je stanovena na šedesát minut. Trochu komplikované, že? Partie může trvat třeba pět hodin. Na našem turnaji jsme zavedli tzv. ´sofijské pravidlo´. Podle něj se hráči nesmí dohodnout na nerozhodném výsledku před třicátým tahem. Hráči ho mohou obejít třeba trojím opakováním pozice, ale toto pravidlo zabraňuje remízám, kdy hráči neprojevují dostatek bojovnosti. Nechceme, aby se na našem turnaji objevovaly nerozhodné výsledky např. v osmém, nebo dvanáctém tahu, jako se to děje na některých našich turnajích i ve vrcholných soutěžích.

V kolika tazích je možné dát nejdříve mat?

Mat může dát černý bílému již ve druhém tahu. Bílý v takovém případě však musí být opravdu začínající šachista.

Jak vám jako pořadatelům vychází vstříc statutární město Teplice?

Město Teplice a Ústecký kraj patří k našim největším podporovatelům. Bez jejich pomoci bychom nemohli pořádat turnaj na současné úrovni. Jsme rádi, že Statutární město Teplice a Ústecký kraj turnaj podporují. Před čtyřmi lety, při zahájení X. ročníku, se zúčastnil slavnostního zahájení tehdejší teplický primátor, pan Jaroslav Kubera. Provedl na první šachovnici za bílého první tah, a pak jsme si spolu zahráli přátelskou partii. Byl jsem překvapen, jak pan primátor dobře hraje. To samé platí ale i o ostatních sponzorech. I jim patří velké poděkování. Vážíme si jejich podpory, protože šachový turnaj není tak populární jako fotbalový nebo hokejový zápas. Je to samozřejmě tím, že sledování šachové partie je pro diváka náročnější, než sledování fotbalu nebo hokeje. Šachistů je ale také mnoho. Nedávají však o sobě moc vědět. Myslím, že díky šachovému turnaji Teplice Open se o našem lázeňském městě a jeho historii dozvědělo více lidí ze zahraničí.

Jaká je vaše nejoblíbenější partie a nejoblíbenější šachista?

Nemám nějakou jednu nejoblíbenější partii. Líbí se mi partie geniálního amerického mistra světa Bobbyho Fischera. To je můj nejoblíbenější šachista. Jeho styl, jeho přístup a láska k šachu. On dovedl šachy tak zpopularizovat, že se o jeho slavný zápas o titul mistra světa se sovětským obhájcem titulu Borisem Spasským v Reykjavíku v roce 1972 zajímali i lidé, kteří šachy vůbec nehráli a nerozeznali obrazně řečeno koně od věže. Taková osobnost dnes v šachu není. Představte si, že tenkrát v roce 1972 v Československé televizi byl po každé partii večer po hlavních zprávách samostatný, asi čtvrthodinový pořad věnovaný tomuto zápasu mezi Spasským a Fischerem, ve kterém velmistr Miroslav Filip analyzoval právě odehranou partii. To je něco dnes naprosto nepředstavitelného. Musím však spravedlivě říci, že Česká televize vyrovnává takřka nulové zpravodajství o našich i světových šachových turnajích ve sportovních zprávách samostatným pořadem V šachu, za což jí budiž vzdán dík. Neškodilo by ale zpravodajství o významných turnajích nebo zápasech i ve sportovním zpravodajství. Když už mluvím o svém nejmilejším šachistovi, musím říci, že mi naše dcera Jana udělala radost - když byla se svým manželem na Islandu, navštívili Fischerův hrob a položili na něj věneček, který jsem jí pro Fischera dal. Místo Fischerova posledního odpočinku se nalézá v malé vesničce Laugardælir východně od města Selfoss. Na Google mapě je dokonce označen jeho hrob. Nevím, jestli se ještě u někoho ukazuje na mapě, kde je pohřben.

Jste povoláním hudebník. Kdo je podle vás největší hudební skladatel?

To skutečně musím odpovědět jen podle mého názoru. Na takovou otázku se nedá odpovědět jednoznačně. Hudba není sport a nedá se změřit. Přicházejí v úvahu tři skladatelé. Bach, Mozart a Beethoven. Pro mě je největším skladatelem Johann Sebastian Bach. Nikdy nezapomenu, jaký jsem měl pocit, když jsem poprvé stál v Lipsku u jeho hrobu. Připadal jsem si před Bachem jako hrozný ničema. Jako nějaký malý, milimetrový červ, kterého můžete zabít lehkým klepnutím malíčku. Těžko si člověk může představit tolik velikosti, jako v Bachově hudbě. Avšak pro někoho je největší skladatel Mozart nebo Beethoven, nebo úplně někdo jiný. Někdo může být zblázněný třeba do Arthura Honeggera. Proto je tolik hudby, aby si každý vybral tu, která se mu líbí a je mu nejbližší.

Jak jdou dohromady hudba a šachy?

Jeden můj kolega z filharmonie se mě kdysi zeptal, jak mohu jako muzikant hrát šachy. Jde to dobře. Abych nemluvil o sobě, tak musím říci, že šachisty byli takoví hudebníci jako například legendární houslista David Oistrach. Ten byl šachistou první výkonnostní třídy. Existuje zaznamenaná partie mezi Oistrachem a Sergejem Prokofjevem. Šachy hraje mnoho muzikantů. V České filharmonii před dávnými lety zasedli o přestávce koncertu proti sobě k šachové partii dva violoncellisté. Zabráni do hry zapomněli na to, že musí nastoupit na druhou polovinu koncertu. A tak se stalo, že Česká filharmonie kvůli šachistům dohrála koncert v menším počtu ve violoncellové skupině. Nejsem jediný, kdo hraje v Severočeské filharmonii šachy.

Co vám šach jako hra dává a jak dlouho se „hře králů“ věnujete?

Šachy hraji od třinácti let. Jsem v šachu naprostý amatér a samouk. Jako mladý jsem nikdy nechodil do šachového klubu a neměl jsem trenéra. Kupoval jsem si knížky, přehrával partie a učil jsem se pouze sám. Takovým způsobem však nemůže hráč dospět k nějaké vysoké úrovni hry. To je jako kdyby se někdo učil hrát na housle sám a nechodil do hudební školy. Bez učitele to nejde zrovna tak, jako v šachu bez trenéra. Šachy byly a jsou mým koníčkem a ne nějakou prioritou. Vyžadují mnoho času a to moc nejde s muzikou dohromady. Přesto jsem však dosáhl první výkonnostní třídy.

Jak si v posledních letech vedou čeští vrcholoví šachisté na světových žebříčcích?

Nejlepším českým šachistou je již mnoho let velmistr David Navara. Ten patří k opravdové světové špičce. Dnes, kdy odpovídám na vaše otázky, tzn. v květnu, mu patří 27. místo ve světovém žebříčku nejlepších šachistů Mezinárodní šachové federace. Tento žebříček se totiž každý měsíc aktualizuje. Velmistr Navara je zván na nejsilnější a prestižní šachové turnaje na světě. Před dvěma lety například porazil v St. Louis legendárního Garryho Kasparova. Ovládá šest řečí a další se učí. Jednali jsme letos s velmistrem Navarou o jeho účasti na turnaji Teplice Open. Bohužel se mu však kříží termíny s jiným zahraničním turnajem. Doufáme, že ho někdy v Teplicích přivítáme. V první stovce nejlepších světových velmistrů jsou tři, kteří hrají pod českou vlajkou. Druhý Viktor Láznička je na 91. místě a Igors Rausis na místě 98. To nám může dělat jedině radost, když si uvědomíme, že Německo má v první světové stovce nejlepších hráčů světa velmistra jen jednoho.

Jak je na tom Česká republika v porovnání s jinými státy?

První na světovém šachovém žebříčku států je nyní Rusko. Na druhém místě jsou Spojené státy americké a třetí je Čína. Pozoruhodné je to, že čtvrté místo patří Indii. Vzestup šachové síly Číny a Indie je nebývalý. Hráči z těchto zemí ještě v 70. a 80. letech minulého století do světového vrcholného šachu vůbec nezasahovali. Je tam patrná velká podpora a propagace šachu. Vždyť Indové měli dokonce mistra světa. Pořadí států ve světovém žebříčku se určuje průměrným ratingem prvních deseti hráčů. V USA jsou v první desítce nejen rodilí Američané, ale i velmistři původem např. z Filipín, Japonska, Kuby, Polska, Ruska, avšak hrající pod vlajkou USA. Na šachovém žebříčku 185 států je naše země šestnáctá. To je jistě krásné umístění, když vezmeme v úvahu, že šachy nemají u nás takovou oblíbenost, sledovanost a podporu jako například fotbal nebo hokej.

Jak je na tom český šach z hlediska mládeže a dorostu?

Na to je těžká odpověď. Od dob velmistra Davida Navary nejspíš nemáme hráče, který by mohl konkurovat skutečté světové špičce. Důvod snad ani není v tom, že by naši hráči v této věkové kategorii byli horší než před zhruba 20 lety, ale v masívním růstu výkonnosti mladých všude ve světě. K tomu, aby se objevil nějaký velký talent, je třeba dobrý systém v odhalování a výběru talentů včetně následného trenérského vedení a v neposlední řadě ohromná spousta peněz. Objevený talent pak musí prokázat nesmírnou pracovitost a mít všechny předpolady k tomu, aby se z něj stal špičkový světový hráč. Navíc je to běh na dlouhou trať. Bez systémové podpory šachu ze strany státu, jak je to běžné ve spoustě jiných zemí, například v již zmíněné Číně, nebo Indii, to ovšem nepůjde.

Pavel Kirs se vedle šachových figurek věnuje i hudbě, foto Facebook

Jak moc mezi mladými a dětmi konkurují šachu jako koníčku například počítačové hry? I ony by totiž mohly být velmi brzy oficiálně uznány jako sport. Mluví se o takzvaném e-sportu.

Ale vždyť šachy jsou vlastně v současné době počítačová hra. Můžete si klidně s počítačem zahrát. Nastavíte jeho sílu, délku partie a mnoho jiných věcí. Šachový program vám zanalyzuje vaši partii, ukáže chyby a správné tahy. Právě počítač dnes k šachové hře neodmyslitelně patří. Jsou programy, které dokáží porazit velmistra. Zdokonalování se bez počítače není dnes možné. Pomocí počítačových šachových programů i velmistři analyzují své partie a připravují se na svého soupeře. V šachových databázích jsou tisíce partií, které si můžete vyhledat. To však přináší i problémy. Silný šachový program si hráč stáhne do telefonu a během turnajové partie může, nikým nepozorován, například na WC, nastavit aktuální pozici a příští tah hrát podle rady počítače. To je podvod. Pořadatelé silných turnajů a zápasů se těmto podvodům snaží předcházet a hráči na těchto turnajích nesmí mít telefony u sebe. Jde to dokonce tak daleko, že jsou šachisté kontrolováni pomocí detektoru od hlavy až k patě jak na letišti, jestli u sebe telefon nebo nějaké jiné zařízení, které může mít šachový program, nemají. Je to kontrola proti podvodům neboli ´Anti-cheating Control´. Také my v Teplicích jsme již detektor zakoupili, i když z podvádění nepodezříváme nikoho z těch, kteří se našeho turnaje účastní. Detektor však mít musíme.

Jaké vlastnosti šach rozvíjí? V čem je praktický? Proč by se tomuto sportu měli mladí lidé věnovat?​

Šach rozvíjí logické myšlení, kombinační schopnosti, představivost, fantazii, paměť, soustředění, soutěživost a mnoho jiných pozitivních vlastností. Důležitá je dobrá psychická i fyzická kondice. Vaše druhá otázka asi směřuje k tomu, jestli uvedené vlastnosti šachista používá i v běžném životě. Zde musím odpovědět, že to tak být může, ale rozhodně to není automatické. Není to tak, že každý šachista musí bezpodmínečně použít výše uvedené vlastnosti i v životě. Mnohdy tomu bývá právě naopak i u největších šachistů. Jsou zapomnětliví i nepraktičtí v životě, jsou třeba pověrčiví, dělají a říkají neuvěřitelné věci a mají podivné chování. Nebudu konkrétní, protože si těch velmistrů, které mám na mysli, velmi vážím a tak je nebudu jmenovat. Ale o jednom vám přece řeknu. Je to spíše k pobavení. Jeden z největších šachistů všech dob, ruský mistr světa Alexandr Aljechin, brával často do hracího sálu svého kocoura a z pověrčivosti ho nechával před partií přeběhnout přes šachovnici. Dnes by do hracího sálu asi kocoura nepustili. Před několika lety se mě e-mailem zeptal jeden zahraniční šachista, jestli je hotel, ve kterém bude v Teplicích ubytován, blízko ruzyňského letiště, na které přiletí. Vidíte. Předpokládalo by se, že v takovém případě, když někam letí a jede, podívá se nejdříve na mapu, kam přiletí a pak kde jsou vlastně Teplice. Šachový velmistr to neudělal a ohromil mě takovou neuvěřitelnou otázkou. Další velmistr, který byl již přihlášený, se odhlásil kvůli tomu, že si nebyl jist, zda by se z Prahy dopravil do Teplic. I když jsem mu napsal všechny odjezdy přímých vlaků z Hlavního nádraží, aby nemusel v Ústí přesedat, byla to pro něj taková komplikace, že se odhlásil. Šachová logika zde nepomohla. Slavný exmistr světa Garry Kasparov se svěřil, že když jde na nákup a má přinést více než tři věci, musí to mít napsané. A kolik si musí pamatovat partií a variant zahájení. Jeden náš renomovaný a slavný psychiatr to vystihl krásně. Řekl něco v tom smyslu, že některý velmistr si pamatuje desítky partií a stovky variant, ale není schopen si na nádraží koupit lístek do Trutnova. To samozřejmě neplatí pro všechny stejně. Není ale možné, aby šachistův mozek pracoval stejně mimo šachovnici jako za ní. To bychom se také mohli ptát nějakého slavného fyzika, zda řeší problémy v životě stejnými postupy, jako když řeší nějaký fyzikální problém. Asi také ne.

Přeji jim hodně zdraví a štěstí, a ať se nebojí koupit dětem nebo vnoučkům šachovou soupravu s učebnicí pro začátečníky. Ti, kteří šachy neumí, mohou se učit společně s dětmi a později třeba děti mohou vstoupit do šachového klubu. Je to fajn a přijdou na jiné myšlenky. Jako muzikant bych těm, kteří jsou v dojezdové vzdálenosti, vzkázal, aby si někdy vybrali nějaký koncert Severočeské filharmonie Teplice a přijeli k nám. Program má filharmonie krásný a tak určitě nebudou litovat.

https://www.krajskelisty.cz/ustecky-kraj/21899-o-remizy-moc-nestojime-rika-pavel-kirs-organizator-teplice-open-a-pridal-i-sve-zazitky-s-velmistry-a-hrobem-bobbyho-fischera.htm?fbclid=IwAR1RttwOfvFN5HbJejba9iNNhiW2PZqeX7ffdfc6O4rgFt3uhzIuaqSwD6I