(16:02)

Není vůbec snadné napsat článek a je jedno o čem je. A také vím, že pokaždé ten článek napíšete jinak. Nikdo nic nenapíše stejně.

Akorát jedu Pendolínem z Prahy do Ovy. A pak ještě budu muset jet do Jilešovic (v Ově mi to na 90% ujede, takže půjdu na jedno a budu hodinu čekat/pracovat) a pak asi 2,5 km pěšky domů. Čeká mě nepřátelský pan cosinus. Nebude to příjemná cesta, ačkoliv s břichem si rád zašermuji.

Proč toto vlastně píši? Jsou dva důvody. Ten hlavní je ten, že rád bych něco napsal a toto je snad už desátý pokus. Mám tolik rozepsaných věcí, ale nic dokončeného. Proč? Protože vždycky když si to po sobě přečtu, tak to smažu, nebo prostě nechám někde v propadlišti písmenek a slov.

Nerad čtu po sobě věci.

Jo, zapomněl bych. Druhý důvod je ten, že Karel mi napsal, abych něco napsal, na pondělí. A já cítím, že to je právě ten poslední hřebíček, abych něco už napsal. Jojo Karle, vidíš, jeden email a taková moc. Ale pokaždé to nefunguje tak mocně :-)

Na těchto stránkách nechci psát stejným stylem jako na nss. Tedy buch nějaká partie, buch nějaký turnaj atd. Rád bych byl, aby tyto stránky byly o šachu, ale jinak o šachu. O šachu jako o životě. Rád čtu a rád píši takové věci, ale není to snadné. Potřebuji múzu, pokud není, pak slova jsou jako bláto po dešti.

Co ta múza je? Nevím, je to něco co nedokáži popsat. Je to nějaký stav, kdy to jde snadno a kdy slovo střídá slovo, věty dýchají, utíkají, skoro mi přijde jako ten vlak, kterým jedu.

Problém většiny mých vrstevníků, co tak vím, je čas. Je to i můj problém. Nemyslím teď čas v šachové partii, ačkoliv i ten je problém :-) Ale myslím obecně čas, životní čas.

Byly doby kdy jsem měl času na rozdávání. Nyní je to přesně naopak. Karma je zdarma. Myslím, že to platí, alespoň v mém případě dokonale.

Proč jsem si na bedra naložil práci v nss? To je dobrá otázka. Jsou věci, které se nedají popsat, nemají žádný logický smysl. Je to prostě nic. Ale to nic často vytváří hodně. Intuice? Pocit? Možná. Opravdu nevím.

Když se tak ubíráme životní cestou, tak (někdy) žasneme, měli bychom žasnout. Žasnu, jak se některé věci vyvíjejí. Jakoby měly samostatný život. Už na to nemám vliv. Kostky byly vrženy. Akorát s tím, že vždycky se můžete zastavit, vrátit ne.

Už jsem za svůj život poznal hodně lidí. Ale jen jeden z nich byl skutečný vizionář s neskutečnými nápady. Přitom když se podívám zpětně, tak ty nápady jsou tak jednoduché. Je to skoro, jako kdybyste měli napsat svoje jméno na papír. Ale v dané situaci v daném čase je to ten největší oříšek.

Petr Koutný je nesmírně pracovitý člověk. Nejenom, že má rodinu, dvě děti, práci, ale také neuvěřitelně šlape do šachů. Neznám, nepoznal jsem a těžko někdy poznám pracovitějšího člověka. Víte kolik spí hodin denně?

Akorát zastavujeme v Pardubicích. Píši tak, že často nepíši. Dívám se z okna. Je mi tak nějak divně, nemyslím špatně, ale neskutečně. Asi jsem unavený a připadám si, jako kdybych už ani sebe nebyl schopný ovládat - myslím mozek. Mám vlastní vědomí? Existuje Ákáša? Únava. Co jiného by to mohlo být.

Všemi svými smysly cítím, že musím zlepšit vnímání času. Protože právě to, vím, je brána na další cestu. Jo, cest je hodně, ale myslím tu skutečnou cestu. Protože ta správná cesta není široká pěšina, s travičkou po rovince. Pravá cesta bolí, terén je tvrdý, rovina je jen vytoužený sen. Hvězdy se pozorují za pochodu. Tam není čas se zastavit.

Proč jsem šel do nss? Protože to cítím, že to je dobře. A včetně toho, uvědomil jsem si, že budu pod tlakem. Bude to místy nepříjemné. Budou lidi, kteří budou kritizovat. A je jim jedno, jak dlouho jsem článek dělal, kolik času mě to stálo, kolik úsilí. Mě to baví, mám šachy nesmírně rád. Myslím si, že dobře poznáte, který článek je o nucení a který je o chtění. Kde vládne múza. Ale i vynucené články, psané v bolesti mají právo na život.

Snažím se vždy o to, abych psal s chutí. Aby mi ty slovíčka tančila po papíře. A pokud mám v pět ráno zapnout lampu, abych viděl a tvořil, tak abych to dělal s chutí.

Čas, čas... Stmívá se. Já vím co mám dělat. Ale právě ty nejjednodušší věci, na první pohled tak jasné, jsou někdy tak těžké.

Je těžké napsat článek. A někdy je těžké ho ukončit. Přečetl jsem to po sobě... Toto smazat nemohu, je to dobře nebo špatně?

Tunel 16:50.
Robert Cvek