Bohužel pro mě a můj tým ŠK Osuské je to smutný příběh, ale ne všechno končí šťastně a hezky.

Všechny tři kola (9.-11.) se hrály kousek od Modré, ve vesnici jménem Dubová. Přímo se hrálo v chatě Fugelka. Co mě nejvíce nadchlo na chatě Fugelka byla příroda. Sice jsme tam nebydleli, ale jak jsem měl možnost, šel jsem se projít do lesa, který byl hned u chaty.

Bohužel se slovenská extraliga začíná v 18,00, což je podle mě nesmyslně pozdě. Protože pokud se partie protáhne, můžete být na pokoji až kolem půlnoci, obzvláště ještě když nechcete nebo nemůžete bydlet na chalupě u lesa.

Měl jsem to štěstí, že můj soupeř, zkušený velmistr s elem přes 2600 udělal jednu nepřesnost a pak i druhou. V momentě když už jsem začínal u partie ztrácet kontrolu a to doslova, nabídl jsem remízu, která byla přijata. Soupeř v podstatě musel.

Jakožto skřivan jsem zvyklý fungovat hlavně ráno a po 18,00 se dostávám do režimu hlubokého útlumu. To už nemá s šachem nic společného.

Co musím jako zapřisáhlý kramnikovec velmi ocenit, byla blízkost strategického bodu jménem WC. Bylo tam mnoho místa, bylo to blízko, pro mě jednoznačně za jedna.

Trošku problém bylo, že hned vedle hrací místnosti byla hlavní místnost, kde se jedlo, sedělo, objednávalo pití a hlavně kulturně to jiskřilo. Jinak řečeno byl tam ruch. Ale podle mě na podobné akce v mezí pořádku. Organizátoři, společně s rozhodčími vše zvládali velmi dobře.

Chtěl bych tímto organisační tým společně s rozhodčími ocenit a poděkovat jim za perfektní práci. Pro mě, jakožto lesního človíčka, je blízkost lesa asi jako pro kojence blízkost prsa, byl jsem nadšen, mohl jsem nasávat plnými doušky. Navíc vzduch v okolí se nedal srovnávat s procházkou Vítkovicemi v Ově. Ještě teď vidím ty nádherné stromy...škoda, že jsme tam nebydleli...

V devátém kole náš tým porazil super favority z Modré. To byl neuvěřitelný zápas. Nicméně neuvěřitelně zachránil zápas náš rival na sestup, Liptovská šachová škola. Velmi sympatický tým, kde jsem (kdysi) dlouho působil. Bylo smutné, že se rozhodovalo mezi námi dvěma kdo půjde z kola ven.

Liptov zázračně zachránil zápas se Žilinou. Tomáš Petrík na půl minutě udělal hroznou hrubka a prohrál a Jerguš Pecháč pak musel spáchat sebevražedný obřad se Štefanem Mazúrem. Bylo to dokonalé.

A tak se v sobotu, v desátém kole, střetly dva sympatické týmy, které lapající po dechu extraligové vzdušnosti, se ještě pořádně nadechly k poslednímu výkonu.

Liptovská šachová škola nás přejala, jako parní válec. Nešlo ani o to, že z dalekého západu přijel velmistr posilnit řady horalů, ale o to, že nám zápas vůbec nevyšel.

Hrál jsem se Štefanem Mazúrem. Šel jsem dobrovolně do velmi ostré pozice, protože jsem věděl, že tento zápas se bude rozhodovat pro nás vpředu, protože vzadu jsme byli slabší, ale soupeř mě velmi hezky porazil. Udělal jsem chybu, uvěřil jsem variantám, ale po Vb1!? jsem vlastně nevěděl která bije. Tah ...Da5 je nesmysl po dxc5! je to strategické KO. Tleskám soupeři, zahrál to moc hezky!

Moje malá velké příhoda

Když jsem hrál se Štefanem, tak jsem uslyšel divný hukot, bylo to jako kdyby více hučely světla, nebo tak něco. Šel jsem za Mirem Roháčkem a zeptal jsem se ho, zda to také neslyší. Šlo vidět jak je vykolejený, protože to je dotaz jako od blázna. Akorát přišel z vedlejší hlučné místnosti, takže mi říkal, že nic neslyšel/neslyší. Až si bude číst tyto řádky, tak si to určitě připomene.

Proč jsem se tedy ptal? Jsem blázen?

Jistěže jsem, jsem fischerovec, takže si myslím, že jsme všichni blázni, ale u někoho se to projeví dříve, u někoho později.

Důvod byl ale prozaický. Mám totiž už docela dlouho tinnitus. Co to je? Je to neustálý hluk v uchu, nebo uších. Já to mám v pravém uchu, kde už asi rok dva neustále furt, pořád a pořád slyším dva zvuky, jeden je jakoby pískot a druhý je hukot, jako by hučely světla, nebo ventilace.

Proč to píši? Přemýšlel jsem v lese, jestli mám toto psát, přece jen podobné věci je zvykem si nechávat pro sebe. Ale rozhodl jsem se podpořit tak všechny z vás kdo na to trpí, nebo jednou budou.

Pamatuji si, jak jsem se svěřil jednu známému u tréninku. Uzemnil mě, když mi řekl, že to má asi už xyz let...

Během partie na mě padl děs, který zná podle mě jen ten, kdo onu chorobu má, že se mi to zhoršilo. Ten kdo to nikdy nezažil a nezažívá nedokáže pochopit, jak někdo s tinnitusem dokáže přímo zblednout při takových zvucích. Protože první věc co vás napadne je ta, že se to zhoršilo...

Šel jsem pryč abych to zjistil jak to je, ale všude byl hluk, nešlo to takto zjistit. Až pak, když jsem dohrál a mohl jít opravdu do klidu jsem zjistil, že to byla světla, hučela světla, nebo co to bylo. Byla to obrovská úleva.

Tyto problémy se hlavně (alespoň u mě) stupňují, když se člověk špatně vyspí, je pod tlakem, stresem atd. Protože když je vše OK, tak - pokud se na to nesoustředěním - nic nevnímám, pouze večer a hlavně hned po probuzení.

Ale pokud to není OK, tak to dobře slyším i v jedoucím vlaku, který rachotí co může.

Pro ty z vás, které to čeká - není to taková hrůza. Je to hodně o klidu, o zvládání stresu, o spánku. Pokud si obecně zlepšíte životosprávu, zlepší se vám všechno. Je to i o zvyku.

Zpět k extralize

V sobotu se hrál super dramatický zápas o první místo mezi ŠK Aquamarin Podhájská a TJ Inbest Dunajov. To byl neuvěřitelný zápas. Dunajov nakonec vyhrál, ale zde mu přáli všichni svatí. Ale bez štěstí to prostě nejde.

V neděli jsme hráli existenční zápas se Žilinou. Žilina nechtěla nic ponechat náhodě a postavila to nejsilnější co mohla.

A já jsem na první desce udělal ze devět tahů (nebo kolik jich bylo) remízu, navíc já jediný jsem měl elovou převahu. Co se stalo? Proč jsem to udělal? Vraťme se v čase.

V sobotu si dávám jedno pivo s naším super kolektivem. Budeme bojovat a popereme se se ctí o to, zda půjdeme z kola ven. Kolem šesti jsem na pokoji. Dělám si svoji stravu, připravuji se...

Je asi 22,00 a už pomalu, ale jistě usínám...

V tom přesně pode mnou slyším rachot. Evidentně se tam ubytovaly nějaké ne nejmladší ženské. Začnou se velmi hlasitě bavit, do toto se smát atd. Alkohol...

Kolem 22,30 je jdu slušně upozornit na to že je noční klid. Ale naprosto marně. Jen jsem si vzpomněl na nádherný úryvek geniální písničky od velkého Barda:

"Šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mě vysvlékla celého do naha."

Všechno marné, ani kapitán nic nesvedl. Zachovávám klid. Už nejsem nejmladší a moje prchlivost je ta tam. A když mě na chvíli navštíví, rychle odchází. Nemám zapotřebí, aby pak na mě naběhla horda maďorsko-slovensko-romských milých spoluobčanů.

Je 2:22 Mám dvojky rád, jsou to moc hezké čísla, ale mám raději 22:22, když jdu spát, ale ne když je 2:22 a jsem stále vzhůru. Na partii spím stěží 3 hodiny. Jsem rozlámaný. A to doslovně, špatně se mi dýchá, slyším hukot v uchu. Je to špatné.

Ještě ten den se mi podaří vyhodit dveře z pantů. Ano je to tak, ale už mnoho slov bylo napsáno, tento příběh snad jindy, snad jinde. Stejně tak, jak mi zůstala klika v ruce a o tom, proč jsem musel být na záchodě v pozici "luku".

Pozice "luku" je výborná na nožní bicepsy. Při každé malé návštěvě záchodu jsem zavzpomínal na SISSY dřepy. Ach pýcho marnivá, kde jsou ty časy, kdy jsem dělal tyto dřepy, abych pak dřepoval téměř s 200 kilo na ramenou....

Takto nejenom nemůžu hrát šachy, ale ani nechci. To je proti všemu co na šachu miluji.

Pár tahů a nabídnout remízu a modlit se, aby soupeř byl na stejné vlně. Jergušovi se těžko hrálo proti svému bývalému klubu. Zaplať pánbůh.

Ostatní bojují jako lvi! Ten zápas je dramatický až do konce. Remíza by nám stačila, kdyby Slovan Bratislava porazil Reinter Sninu. Ale zápas se moc dobře pro nás nevyvíjí. Musíme vyhrát.

Ale nakonec to skončí 4:4. Zázrak, protože Sergej Berezjuk vyhrává úplnou remízu s Tomášem Petríkem. Pro Tomáše hrozný víkend hrubek.

Pro nás neskutečně vybojovaná remíza, ale právě ona je definitivní stopkou. Končíme, padáme. Se ctí.

Extraliga nám uletěla a tak můžeme znovu jenom zazpívat:

" až příště přiletí ach pýcho marnivá
my už tu nebudem ale jiný jí zazpívá "

A tak je příběh u konce. Všechno má svůj počátek, tak i konec, Stavíme tu krásnou stavbu, která se jednou zbortí, ale co víme? Spadnout může jen to, co až tak důležité být nemusí.

Gratuluji k titulu týmu TJ Inbest Dunajov! Tým ukázal, že i s minimálně vyloženou energií na tahy na šachovnici, se dá přijít k titulu. To prosím neberte špatně. Pokud strategie vede k prvnímu místu, je to dobrá strategie!

Slovenská extraliga je velmi silná soutěž. Skoro žádný tým si není jistý zda vypadne nebo ne. I zde před posledním kolem mohlo vypadnout na pět týmů(!). Střed tabulky jakoby ani nebyl.

Díky moc nejenom za to, že jsem mohl hrát první šachovnici v tak silné soutěži, ale také za skvělou partu. Vážím si toho. ŠK Osuské, jsme borci!