1919 
Když jsem tak přemýšlel nad příbramským tématem (tedy iniciativa), zjistil jsem nakolik je to důležité téma. A důležité nejenom, že mít iniciativu v šachu je hezké, ale také jde o cit pro figury. Jak může někdo cítit správně iniciativu, když nemá dobrý cit pro figury? Tyto věci spolu úzce souvisí. Protože čím vytváříme iniciativu? Figurami a nejenom svými, ale i soupeřovými.
Ale ať děláte v šachu cokoliv, ať to jsou diagramy, nebo figury či ta iniciativa, zůstává jedna věc vždy na prvním místě. A to sice radost z šachu.
Když tak přemýšlím nad svým šachovým životem, tak – dívaje se na krásnou krajinu z okna – se mi vybaví moje šachová cesta. Kdy já jsem si vlastně šachů nejvíce užíval? Kdy mě šachy nejvíce bavily? Kdy to byla skutečná radost? Ne pocit, co má bohužel hodně z nás – že šachy jsou dobré když jsou výsledky, ale když nejsou, jsou na prt.
A je radost z šachu nějaká dovednost? Mám se to učit? Nebo to prostě je v nás nebo není?
Jak jsem zjistil, je třeba se to učit. Posilovat to v sobě a hlavně nehasit tím, že budu mít šachy rád jen skrze výsledky. Jistě, když jsou výsledky je to hezké, ale pokud nejsou stejně budu mít šachy rád takové jaké jsou. Výsledky, elo...to jsou právě ty balvany na cestě.
Je zvláštní, že když si vybavím svoje nejhezčí chvíle s šachem, tak to nejsou nějaké vyhrané turnaje, elo, nebo splnění velmistra (ačkoliv na to rád vzpomínám :-)), ale jsou to prosté chvilky radosti s armádou figurek a šachovnicí. Jsou to chvilky úžasu z objevování a učení se světa 64 polí.
Jsou to chvilky, jako když skrze korunu stromu na vás dopadne zlatý paprsek slunce. Je to něco malého, prchavého, ale přitom tak kouzelného. Nezapomenu dodnes jak ležím na válendě a studuji partie velkého Capy. Nezapomenu na partie Petrosjana...to byl pro mě kouzelný svět. Moc jsem tomu z kraje nerozuměl. Ale časem jsem se naučil kouzlit. Jak kouzlit štít a bránit se, jak kouzlit koncovky. Od takových kouzelníků se mi dobře učilo.
A Bobby...Díky Bobbymu jsem k šachu ještě více přilnul. To byl největší šachový mág co kdy byl. Není dne abych na Bobbyho nějak nepomyslel.
Myslím si, že právě tyto prchavé, ale zlaté chvilky jsou rozhodující. Protože ve skutečnosti na čem záleží není elo, není třída, ale radost. Mít radost z šachu. Protože když máte tu skutečnou radost z šachu, pak máte i větší radost z výsledků ať už jsou jako kyvadlo u hodin.
A máte větší radost ze života. Nepodceňujte šachy...mají kouzelnou moc a hlavně s vámi vydrží až do úplného konce. A je jen a pouze na vás, ne na hře jménem šachy, jaký vztah spolu budete mít.
Opakovaně mockrát děkuji za všechny úžasné aktivity, které darujete do světa šachu. Jsem nadšený z prvního online tréninku, na který navazuje i tento článek o lásce k šachu. Osobně se snažím všemi radami řídit a je to paráda