1299 
Nyní se zaměříme jak hrát proti mladým.
Rád jsem si v minulosti pročítal slavné vojevůdce minulosti. Třeba jak Alexander Makedonský dokázal porážet daleko větší armády, nebo Hanibal či Napoleon. Jednu věc měli společnou. Chytrost a využití svých silných stránek, naopak najít slabinu v táboře protivníka.
Stejně je nutno postupovat v šachu, aniž uděláte jediný tah. Kde jsou moje silné stránky? Kde má slabinu soupeř? Jak mám hrát?
Když se podíváme na typického mladého šachistu, tak:
Silné stránky mladého šachisty:
- Nejsilnější stránka je taktika a propočet
- Z toho plynou komplikované pozice, útok na krále a iniciativa
- Znalost konkrétních variant - zahájení
- Dobrá psychika z hlediska riskování a hraní náročných pozic na taktiku
Takže (klasický) mladý šachista je dobrým taktikem, který Vás může přepočítat. Bude se snažit o konkrétní hru a nebude mít vůbec problém zaútočit. Bude se snažit skoro všechno řešit konkrétně (propočtem).
Slabé stránky mladého šachisty:
- Obecně strategie (znalosti)
- Problém hrát pomalé, statické pozice - nebo pozice kde není žádná taktika - tam často mladí dělají křivé tahy ve snaze hrát konkrétně
- Netrpělivost
- Koncovky
- Postupné uplatňování převahy
- Špatná psychika, když se "nic" neděje a hra má pomalý, manévrovací charakter bez konkrétního počítání. Protože čistým propočtem nikam nedospějí. Stejně tak špatná psychika v koncovkách
A v čem je silná a slabá stránka staršího šachisty?
Určitě odchází taktický postřeh a propočet variant. Stejně tak hrát komplikované varianty a vůbec jakékoliv pozice na útok. Respektive kde dovolíte soupeři hrát také na útok, nebo protiútok. Cokoliv komplikované by mělo být zakázaným ovocem.
A silné stránky? Šachy hrajete dlouho, máte určitě dobré znalosti a spoustu pozicím rozumíte (daleko) lépe než mladí šachisté. Pokud budete mít jakoukoliv pozici, kde rozhoduje postupné zesilování a manévrování bez taktiky (taktika je silně omezena), jste tam, kde máte být. Stejně tak jakákoliv jednoduchá pozice.
A samozřejmě koncovka! To je svatý grál. Koncovky skoro bez výjimky jsou černou můrou pro mladé šachisty. Neumí koncovky a bez dam jejich taktické čarování končí asi stejně tak, jako když zlomíte kouzelnou hůlku od Harryho Pottera. Nicméně je to logické, protože právě koncovky je třeba hrát pomalu, trpělivě a zaměřit se na postupné zesilování pozice a bránit možnostem soupeře (= profylaxe, mimochodem kámen úrazu mladých šachistů). Tedy přesně ty věci, co mladým šachistům tak vadí.
PS.: Mám ohromné zkušenosti s rozehráváním pozicí na čas proti více soupeřům. Je to jedna z mých oblíbených trénovacích technik. Postavím třeba deseti žákům nějakou pozici, dáme si čas a pozici rozehráváme. Mohu Vám napsat, že v momentě kdy je pozice nějak komplikovaná, respektive je tam dost taktiky, tak pak mám problém. Nicméně pokud hrajeme jakoukoliv koncovku, pak to je přesně naopak. Je to jako po másle. Je třeba rozumět pozici. Tam se mají mladí hodně co učit (jsou ale i výjimky, nicméně těch je velmi málo).
Pamatuji si, jak jednou můj svěřenec +50 hrál turnaj a velmi škaredě si naběhl proti dvěma hráčům, kteří by mohli být jako vnuky. Ale on udělal přesně tuto psychologickou chybu:
Psychologická chyba
Klasická psychologická chyba když hraje s moc mladým, nebo moc malým soupeřem je ta, že ho chcete zničit. A tak nějak mu dát najevo: "chlapečku tak se šachy nehrají, musíš se toho ještě hodně naučit, já už šachy hraji více jak 40 let". Ale toto je přesně cesta do pekla. Chlapeček sice hraje šachy 2-3 roky, ale intenzivně, má mladou hlavu a vyřeší tolik diagramů, co starší šachista nevyřešil za posledních dvacet let. Malý chlapeček je drilován smečkou trenérů. Umí dobře útočit, ví moc dobře co to je, když se dá mat. Nastavení - dám mu lekci - je typická ztráta koncentrace.
Další věc na kterou se musíte připravit je ta, že malé/mladé děti hrají rychle (ne všechny) a pak, že si moc nedávají pozor, nebo se to může zdát. Vrtí se, pořád někam odbíhají, okusují propisku atd. Tedy mohou dělat přesně ty věci, které byste už nikdy nedělali, nebo je považujete za ztrátu koncentrace.
A ještě jedna věc. Připravte se na to, že kolem bude kroužit trenér. Možná více trenérů. Nenechte se rozptylovat. Koncentrujte se.
Takže co jsem mu poradil?
- Nepodcenit sebemenšího a sebemladšího soupeře, hrát naplno - plná koncentrace
- Neusilovat o rychlou výhru, spíše se (mentálně) připravit na dlouhou partii
- Nepouštět do útoku, ani do taktiky, pouze když získáte materiál, nebo jasnou poziční výhodu
- Nejít do nejasných, komplikovaných pozic
- Hrát vždycky na koncovku, klidně i o něco málo horší
- Hrát takové zahájení, kde se pozice blokuje (v blokovaných pozicích se většinou musí hrát pomalu) a kde soupeř nemá útok na krále, nejlépe když se jde do koncovky
- Hrát na omezení soupeřových možností (profylaxe) - tedy už v zárodku zamezit útočné šance soupeře
- Pomalinku, krok za krokem sbírat malé poziční výhody
- Vyloženě si počkat na chybu soupeře, soupeř dříve či později bude netrpělivý a nevydrží jen tak hrát a udělá nějaký oslabující tah, nebo něco jiného přehlédne
- Nespěchat, v klidu si "vysedět" vytoužený bod
Fungovalo to? Jistěže a skvěle Pak už výsledky byly daleko lepší. Můj svěřenec cíleně směřoval do koncovek a sbíral bod za bodem. Přitom v první partii spustil prudký útok, který se mu i s úroky vrátil zpět.
Příště se podíváme co dělat pokud nechcete plout lodí do oceánu šachového stáří, respektive je-li možno se z této cesty vrátit a jak. A řeknu Vám podle jakých kritérií si vybírat turnaje.
Robert Cvek
