Odešel Peter Paleček
- čtvrtek, kvě 23 2019
-
3402
- Robert Cvek
Jak je ten svět zvláštní...
Nic není jistého, nějaké události se dějí tak zvláštně, nečekaně. Padá opona.
Nic není jistého, nějaké události se dějí tak zvláštně, nečekaně. Padá opona.
Před chvíli jsem byl na besídce ve školce své dcerky. Malé děti si představily velmi působivý program. Bylo to dojemné...skoro mi slza ukápla. Tolik malých dětí. Co je tak asi čeká za osud?
Ještě chvíli jsme se bavili a jeli jsme domů. Ačkoliv je mateřská školka od našeho doma cca 300 metrů, použili jsme auto. Se ženou a babičkou jsme nechtěli zmoknout.
Poseděl jsem s rodinkou, jdu se podívat na internet a doslova mě zamrazí. Vidím hroznou zprávu:
Dnes nás vo veku 50 rokov opustil náš priateľ, dlhoročný aktívny tréner a funkcionár PETER PALEČEK. Uprimnú sústrasť celej rodine.
Petera jsem znal dlouhá léta.
Když si zavřu oči a vzpomenu si na Petera, vidím jeho vousatou usmívající se tvář a hlavně slyším jak se bavíme o šachu. Hodně jsme se bavili o šachu. Vidím jak napínám uši, a to doslova. Levé ucho si uchopím do levé ruky a dělám z něj tzv. "satelit", abych co nejvíce pochytil. Peter mluví na mě docela nesrozumitelně a potichu. Často se ptám ať větu zopakuje. Mám vždycky silný pocit, že to co mi říká je nesmírně důležité.
Bylo. Moc. Alespoň takto moc děkuji Peterovi za jeho vědomosti a rady! O šachu věděl nesmírně hodně. Byl to skvělý a jedinečný trenér. Férový chlap. Dobrý člověk. Hodně mi pomohl.
Pamatuji si, jak jsme jeli v autě. Něčemu se rozčiluji a on se směje. Říká svým typickým hlasem "Bobby proč se rozčiluješ?". Byl nad věcí. Vyzařoval z něj klid a pohoda.
S Peterem jsem se hodně vídal v Liptovském Mikuláši. Viděl jsem ho často na jiných šachových akcích, stejně jako na slovenské extralize, tam jsem ho viděl naposledy. Ach bože, já jsem vůbec netušil, že toto přijde.
Pamatuji si, myslím, že to bylo ve vlaku, kdy se bavíme o velmistrovi Dydyškovi. Peter si ho velmi vážil (já také). Bylo fascinující se bavit právě o něm, o jeho šachové cestě. Pamatuji si, že Peter se chtěl ještě (hodně) zlepšit šachově. Nevím už kdy to bylo. Ale pamatuji si, jak z nás obou vyzařovala taková zvláštní aura, kterou znají jen šachisté, co si sednou do noty a baví se o tom, co dělat a jak, aby sklízeli ještě šťavnatější plody šachové hry.
Těžce se mi píše... Bylo mi ctí kamaráde. Dřív či později se uvidíme. Na tomto světě bohužel už ne.
Nikdy nezapomenu!