U živých organismů je to schopnost udržovat stabilní vnitřní prostředí, které je nezbytnou podmínkou jejich fungování a existence, i když se vnější podmínky mění.“
Udržovat vnitřní vyrovnaný stav je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí pro náš život. A těžké na tom je to, že každý člověk to má jiné. "Jen" se musí naučit poslouchat svoje tělo a mozek.
Zatímco pro někoho je ideální si zaběhat deset kilometrů, pak sníst flák masa a jít něco dělat, tak pro druhého je pro vnitřní rovnováhu nejlepší krátká, půl hodinová procházka s dalším hlubokým relaxem. Jsme jiní, máme každý jinou energii.
Problém motivačních knih a knih o zdraví je ten, že autoři doporučují obecné rady, které samozřejmě často fungují velmi dobře, ale někdy, pro někoho, nefungují vůbec. Je to asi to samé, jako kdybych napsal: jezdec v rohu šachovnice stojí vždycky špatně, protože má jen dvě pole (přitom ve známé partii GM Jansa právě vyhrál bílými pro tahu Ja1! kde jezdec kryl klíčové pole c2). Nebo že dáma je silnější než jezdec a střelec (podívejte se na známou partii Bobotsov-Tal) atd. atd.
Jak poznat, zda je pro mě dobré desetikilometrový běh nebo půl hodinová procházka? Je to podle mě jednoduché, poslouchejte své tělo. Po fyzické aktivitě (pokud nejste trénovaní sportovci) byste se měli vždycky cítit lépe, než na začátku (= mít více životní energie). Jinak hrozí, že si budete huntovat své tělo a tím pádem zdraví. Pro mě to je právě toto rozhodující veličina. A pokud mám špatnou kondici a třeba půl hodinová procházka svižným tempem je pro mě záporná (z hlediska životní energie). Tak si dám zítra pomalejší tempo a postupně budu přidávat, abych třeba za měsíc lehce zvládl hodinu velmi svižného tempa (lehce zvládl = dalo mi to životní energii). A třeba za několik měsíců lehce zvládnu pětikilometrový běh.
Myslím si, že podobné to je i s jídlem a pitím. Máme jíst ovoce a zeleninu? Asi ano. Je spousta a spousta knih a článků co se má a nemá jíst. Radím vám opět jednu jednoduchou věc. Přečtěte si to a pak prostě poslouchejte své tělo. Naučte se co vám dělá dobře a co ne. Co vám dává životní energii. Protože někdy to může být pořádný flák masa se zeleninou, jindy zase ovoce s jogurtem. Nicméně, zde bych rád napsal svoji životní zkušenost - dělená strava je podle mě velmi rozumná, stejně jako množství jídla. Protože pro mě osobně je klíčový ukazovatel, jakou mám energii po jídle. Pokud je to ten stav, co zná většina z nás, když sní 2 hamburgery a čtvrt kila hranolků - tedy ten stav totální těžkosti a nemohoucnosti, pak je to špatně. Ale pokud je stav po jídle takový, že mohu hned fungovat a dělat cokoliv co chci, včetně pohybové aktivity, pak je vše v pořádku. Toto je pro mě klíčový ukazovatel. Protože člověk sám sebe lehce dokáže obalamutit příjemným pocitem po pořádné porci kačeny se zelím a knedlíkem. Ačkoliv vůbec nic nemám proti tomu si to občas dát. (U mě tedy bez knedlíků).
Byl jsem deset let vegetariánem. Je dobré být vegetariánem? Podle moji zkušenosti ano, ale stejně tak dobré je i jíst - v rozumné míře - maso. Vegetariánství není zázračný lék k dobrému zdraví. Navíc - opět z vlastní zkušenosti - dobré maso, v rozumné míře mi vždycky dávalo životní energii. Ačkoliv v dost knížkách, podporující vegetariánství se psalo, že konzumace masa bere energii. Bere tehdy, když to přeháníte, nebo když si k masu dáte klasickou přílohu. Ale když si dáte maso se zeleninou, paráda!
Životní energie je podle mě nejdůležitější ukazovatel. Je to to, co vám pomáhá dělat to co jste. Protože jste to co jste, nejste jen to co děláte, ale i to co neděláte. Velmi často vás utváří právě to co neděláte, než co děláte.
Dělejte prostě všechno tak, držte si takovou váhu, abyste měli co největší životní energii.
Tato životní energie ovlivňuje a je ovlivňována vaším mozkem (Ps.: mozek je velmi provázán se střevem, není vůbec jedno co jíte - ovlivňuje to mozek, viz. mikrobiom, přečtěte si o tom.). Protože to co si myslíte, to jste a je to právě váš mozek, který tomu šéfuje. A právě proto na životní energii, na váš rovnovážný stav má nejdrtivější dopad dlouhodobý stres. Je to podle mě největší nepřítel. Stres je největší životní zabiják. Z člověka, který se hýbe, docela dobře jí, může takový zabiják udělat časem labilní trosku. Když bude někdo denně jíst na oběd buřta s rohlíkem, ale bude takříkajíc v klidu, bude mít daleko více životní energie a tím pádem zdraví, než někdo kdo bude mít super zdravou výživu, ale bude se denně dlouhodobě stresovat. Dlouhodobý stres vás naprosto rozežere a rozloží vám mozek na výkřiky zoufalství, s totální spánkovou deprivací (pozor, to se jedná o druh mučení - spánková deprivace). Pro mozek a nejen pro něj je spánek klíčový.
Proto dávejte velmi velký pozor na to co děláte a neděláte. Protože dělat příliš mnoho se nevyplácí!
Vaše životní energie se promítá i do šachu, jak jinak. Je velký rozdíl, když přijdete na partii v dobrém rozpoložení, s chutí hrát šachy. Nebo naopak, s přecpaným břichem, chutí spát a myšlenkami na brzké ukončení partie.
A ještě jedna věc k rovnováze. Nyní napíši harmonii - harmonizujte svůj šachový styl! Je to podle mě skvělá cesta jak posunout vaší výkonnost vpřed. Jste silný útočník, ale koncovky umíte špatně? Nebo jste dobrý stratég co často přehlíží taktiku? Vytvořte si svůj vlastní profil co hrajete dobře a co ne, jakou část partie. Podívejte se na vlastní partie za poslední dobu (může být i několik let). Poznejte sami sebe. A pokud právě koncovky jsou vaší noční můrou, tak se je naučte. Dobře vám poslouží. Harmonizujte svůj styl.
Ps.: Abych se stal velmistrem, musel jsem hodně zapracovat na taktice a propočtu. A jinak z posledních asi 10 výher, jsem 9 partií vyhrál právě v koncovce.