Hm, to už je dávno… Bylo to tak ve 4. až 5. třídě na ZŠ. Šachy jsem začal hrát ve školním klubu, kde mě myslím Kuba Krejča (oddílový spoluhráč) přivedl do kroužku, který vedl Aleš Krmela. Matně si pamatuji, že jsem se vždy věnoval spíše všemu jinému než trénování šachu, tudíž to trenér (Aleš) se mnou neměl jednoduché.  Avšak poté mě šachy chytly a začal jsem se zlepšovat. Jaká je první má velká výhra? Vzpomínám, vzpomínám, ale asi snad výhra v soutěžích družstev. Hrál se myslím Okresní přebor proti někdejšímu klubu Vidče, já zde jako hráč téměř bez ela porážím hráče s 1800 elo.  A navíc se zápas vyhrává 4,5-3,5.

Myslím, že to tak je. Každý si vždy projde nelehkou cestou. Začíná to tak, že v dětství si každý vybírá svůj koníček. Někdo fotbal, jiný hokej či volejbal… Já si vybral šachy, což není úplně standardní. A dál? Nu, ty začátečnické prohry zápalu do šachu sice nepřispějí, ale vždy je důležité si věřit a jít za svým cílem. Když trošku odbočím - je to přeci jen sport, v životě je mnoho důležitějších věcí, tak proč se trápit tím, co nás naopak má naplňovat a zpříjemňovat volné chvíle.

No co mi ta vzaly… Volné neděle?  Né, sranda. Šachy mi nemohly nic vzít. Hrál jsem je dobrovolně, bavily mě a stále baví. Naopak si myslím, že šachy mi daly nadhled do života, naučily mě přemýšlet dopředu, rozhodovat se a mnoho dalších věcí. Vždyť určitě víte, co šachy v lidech rozvíjí. Mrkněte na stránku Šachy do škol. 

Tak v první řadě určitě přítelkyně. Dále také samozřejmě to, co mě ten den čeká. Určitě se těším na pohodovou, příjemnou a optimistickou společnost, kde prohodíme pár vtípků a zasmějeme se. Je třeba si uvědomit, že život je krátký a je třeba si ho užít!  Co budeme mít z toho, že se na sebe budeme mračit.

Poradím snad jen jedno. Šachy si užívejte a bavte se jimi. Já jsem se vždy učil od všeho trochu a hlavně rozborem svých partií  Jak se říká: Ze svých chyb se člověk nejlépe učí.

Jéééé, těch se najde. Proto vlastně ty šachy hraji. Máme skvělou partu mladých hráčů od nás z Hošťálkové a Zlína, jezdíme spolu na turnaje a bavíme se. Vždy na to rád vzpomínám. Takže určitě to není jen jeden šachový zážitek, ale je jich mnoho…

Od malička byl pro mě ikonou Kasparov. 

Vím, že se mnou bude mnoho lidí nesouhlasit, ale já myslím, že jsou to počítače. Tedy PC šachové programy. Vše spočítají, vše ukáží. Poté se hrají dvaceti tahové varianty a to mě vůbec nebaví. Za sebe můžu říct, že když přijedu v neděli na zápas a začne se hrát dlouhá teoretická varianta = neděle zkažena. Proto se snažím vybočovat co nejdříve.  Ale samozřejmě programy pomáhají v tréninku moc, to nepopírám.

Každý rok jezdím na nešachovou dovolenou. Nejsem člověk, který musí na šachovnici „spát“.

Dnes mě zaměstnává určitě výška. Řekl bych, že je to tak 70% mého času.

Když to funguje na Slovensku, tak proč ne u nás?! Myslím, že bych to i přivítal. Radši bych si zahrál jeden víkend a pak měl dva volné. 

Mou srdcovou akcí je turnaj v Jeseníku. Zde jezdíme už několik let (cca 7) a každý rok si to velmi užívám. Perfektní atmosféra, krásné prostředí, relax, příjemní pořadatelé… Co více si přát? Tímto zdravím do Jeseníku, Pavle jestli si tento rozhovor čteš, tak velký obdiv k práci jakou odvádíte! V srpnu na viděnou!