V předchozích dílech jsme si řekli, jak je důležité JAK trénujete – tedy s jakou energií a koncentrací (řekl bych až s vášní) a pak zda používáte či nepoužíváte stroj.

Znovu jenom musím poukázat na to, kolik z vás používá stroj. Máte ho v mobilu, v počítači, prostě „všude“ a vůbec si neuvědomujete jaké zlo na sobě pácháte. Samozřejmě, že se strojem je „hned vše jasné“ a třeba Aronian je osel, že nevidí šesti tahový mat (s tichým tahem na závěr)…

Každý kdo se chce zlepšit, se musí hlavně zlepšit v čem? V myšlení, v tom aby se jeho hlava „probudila“ a jak ji probudit? No přece tvrdým tréninkem, námahou. Stroj ale toto přesně vyvrací. Dělá všechno proto, abyste se nenamáhali. Aby vám šachový mozek zakrněl, hlavně pak z hlediska taktiky/počítání variant je to úplná tragédie. Mohu vám tady čestně napsat, že jsem už poznal moc a moc takových šachistů, kteří byli doslova a do písmene slepí, ale samozřejmě sotva si zapnuli mašinu, pak…

Pojďme nyní k poslední věci co je nejdůležitější. Co si myslíte? O čem toto bude?

Co je nejdůležitější? Hmm. Ranní kafe a k tomu vafle? Ano, to je důležité, stejně tak si přečíst noviny. Nebojte se, nedělám si srandu, jenom oklikou směřuji k tomu, co je nejdůležitější.

Určitě mnoho z nás čte a máme rádi zajímavé knihy, možná právě ty knihy, které vám radí co máte dělat, jak myslet, jak se rozvíjet, jak na zdraví, jak na duchovní život. Jak je skvělé třeba meditovat atd. atd. Podobných knih je stovky a stovky. Jaký je ale problém těchto knih, alespoň v drtivé většině? Problém je ten, že je přečtete, určitě s velkým zaujetím, ale to je všechno. Co tam píši co máte dělat, neuděláte. Nebo jenom možná něco málo, co s přibývajícím časem odpadne jako strup na prstu.

A to je právě ten základní problém, je to alfa a omega. Jde totiž o akci, o čin.

Měl jsem kamaráda, co přečetl mnoho knih o nejrůznějších „esoterických“ věcech, dále o zdraví, o vesmíru, o víře atd. atd. Vedlo to nejenom k tomu, že se mu prohloubily znalosti o světě, což je jenom dobře, ale také to, že on jediný věděl co má nejenom dělat, ale i okolí. Jak mluvit, jak dýchat, jak to a jak tamto. Stal se nesnesitelný. Mluvil o tom jak se vyhnout stresu a jaké cviky provozovat, ale sám byl našponovaný jako kulturista při nejsvalnatější póze. Mluvil o zdraví, přitom se mu dělaly nejrůznější vyrážky. Mluvil o víře, přitom hned  vzápětí pomlouval každého koho mohl. Nežil činem, ale jen představou a sebe pohodlím.

Nestačí (jen) číst, ačkoliv to je samozřejmě velmi dobře, ale nutné jsou činy. Jen si vezměte třeba Buddhu. Co všechno se dělo za jeho života /kolik činů/ než došel tam, kde došel. On došel poznání hlavně skrze činy.

A nyní se vracím zpět k šachu. Jsem moc rád, že se vám moje články líbí. Že v nich nacházíte věci, co vás oslovují, že získáváte vědomosti a jistý návod co dělat. O tom tyto stránky jsou a budou.

Ale čin, akce je jen a pouze na vás. A rozhodující je již dnes, právě teď, se pustit do činu.

A pokud jen tak přemítáte a chytili jste se do zlaté pavučiny pohodlí a nic nedělání, tak se rychle vzpamatujte a z této pasti se vymaňte. Ne nadarmo je dobré postupně se dostávat ze své zóny pohodlí.

Začít trénovat, tvrdě, odhodlaně, každý den. Každý okamžik, který bude k tomu stvořený, plně využít na šachovnici, nebo pak ve vizualizaci.

A to je to nejdůležitější. Porostete pouze tehdy, když budete něco dělat. Pouze čin/činy vás dostanou tam, kde chcete být. Pak je nutno dělat tak, jak jsme si řekli v prvním dílu.

Oblomovem se může stát každý a jen tak snít co všechno udělá a co bude. Přitom mu pavučiny padnou na mysl, Olga se bude kolem procházet, ale on ji stejně neuvidí, protože je už dávno lapen ve svých snech, nereálných představách a nic nedělání.

Přemýšlejte o tom, a hlavně se dejte se do práce, do akce a už dneska, hned teď. Není přece na co čekat. Pouze činy vás udělají tím, čím chcete být.