3097 
Petr to samozřejmě nemá jen z vlastní hlavy, ale také z knížek silných hráčů a trenérů. Pojďme se podívat na první pravidlo, které zní:
„Nehrajte bleskovky na internetu“
To zní skoro jako svaté přikázání – není to dobře, protože hrajete rychle, nepřemýšlíte, děláte si špatné návyky atd. Ale je to skutečně tak?
Jak už to bývá skoro u každé činnosti, když se dělá dobře, správně a promyšleně, pak vám může přinést dobré věci a naopak. Třeba je dobré obecně pro zdraví běhat. Mohu pak napsat:
„Běhejte a budete zdraví“
Ale co pro lidi, co mají fyzičku v háji, tam to tak jasné není. Nebo ti kdo bydlí v městě (nejlépe v Ově :-) ) a běhají po betonu u rušné cesty plné aut. Nebo ti, kdo mají kolena v háji atd. Nebo ti co jsou maniaci a musí běhat za každou cenu... sám jsem to zažil, to nemusí dobře dopadnout.
Ohledně bleskovek v šachu bych byl opatrný na nějaká všeobecná doporučení. V čem je problém bleskovek? Hlavně v tom, že to někdo totálně přežene a hraje pak daleko více než by měl – asi to všichni známe – a pak jste úplně grogy (a ještě na sebe naštvaní se zlobou k sobě a šachu).
Většinou po nějaké ztrátě elo bodů se mozek přepne do režimu, to musím nabrat zpět a maniakálně se pokračuje a pokračuje. Samozřejmě elo body mizí ještě rychleji. Člověka se zmocní zuřivost a hněv, začne hrát extra rychle, hraje hovadiny, vůbec se nekoncentruje na hru, ale na rychlost. A svůj hněv si často ventiluje tak, že s chutí shazuje na čas a a hraje bizarní zahájení (často se pak přechází na minutovky – které plně vyhovují agresi soupeře shodit). A to je přesně ten stav, kdy bych mohl napsat:
„Nehrajte bleskovky na internetu“
Nicméně takto to přece nemusí být, ne?
Bleskovky jsou (mohou) dobré, když:
1) Hraji je jen tehdy, když jsem v plné koncentraci na hraní
2) Určím si maximální časový limit na hraní, který nesmím překročit (třeba jednu hodinu)
3) Učím se zahájení, zkouším nové systémy a zjišťuji, které pozice cítím a které ne
4) Dobře se cvičí – ale musíte být v koncentraci – taktický postřeh
5) Baví mě to, podporuji emoční vazbu k šachu
6) Učím se i přijmout porážku, ať už je způsobena čímkoliv (tím narážím na to, že někdy vám ujede myš atd.)
Pak mohu napsat:
„Hrajte bleskovky na internetu, je to dobrý trénink, nebo doplněk tréninku“
Ps.: U drtivé většiny sportů se hlavně učíme daný sport tak, že ho provádíme přesně jak daný sport probíhá. Tedy co nejvíce napodobujeme v tréninku daný sport. Samozřejmě do toho pak přichází nějaké vedlejší věci jako posilování, protahování atd.
Ale jak je to v šachu?
„Správný trénink“ jsou diagramy, klasika. V klidu sedíte u stolku, popíjíte kávu a studujete šachy. Což samozřejmě není špatné, ale moc se to neblíží praktické hře. Víte, že teď něco je, máte času kolik chcete. Necítíte žádný stres, žádné napětí jak u partie.
Ps.: Kdo ale nemá moc dobrou emoční vazbu k šachu, tak rozhodně doporučuji si šachu hodně užívat (a dle toho přizpůsobit trénink) a „kašlat“ na to co je obecně správné, protože nejdůležitější je emoční vazba k šachu.
Právě bleskovky na internetu, pokud je provádíte v plné koncentraci vás učí praktické hře. Jste tam vy a soupeř, nikdo jiný. On dělá tah, vy děláte tah. Je to nyní boj, žádný klid u kafíčka. Musíte rychle myslet. Dávat pozor na čas.
Rozhodovací proces je sice krátký, ale má stejné pravidla jako ve vážné partii. Pokud si chcete více přiblížit vážnou partii, pak hrajte třeba delší tempo (rapid) na internetu. Základem ale vždycky bude, abyste se na danou partii plně koncentrovali. I tímto samozřejmě cvičíte koncentraci a praktickou stránku šachu, která je podle mě daleko důležitější, než se obecně myslí, ale o tom zase někdy příště.
Ps.: I proto velmi rád – kdo zná moje tréninky- rozehrávám se studenty pozice/partie na čas a je krásné to pozorovat jako trenér. Protože každý chce porazit velmistra, každý začne makat a dává vše co umí. Ale právě v těchto chvílích se projeví koncentrace a to, že šachy se bojují až do konce. Toto je třeba cvičit.
