Nyní se dostáváme – podle mého názoru – k nejdůležitější části trénování. K trénování nešachových věcí. Když si zlepšíte vůli, sebe disciplínu, pozitivní přístup a obecně vztah k šachu, váš trénink vydrží. A bude kvalitní. Když půjdete trénovat šachy s chutí, energií a odhodlaností jít krok za krokem ke svému cíli, je to nejdůležitější co můžete udělat.

Znovu a znovu a znovu musím napsat, že největší nepřítelem ohledně trénování jste vy sami. Jste to jen a pouze vy, zda se rozhodnete trénovat s plným odhodláním a soustředěním, nebo zda po týdnu trénink ukončíte, nebo se budete soustředit na jiné věci.

Základní body jsou:

*  mít rád šachy a rád šachy hrát, mít radost ze hry i tréninku
*  tím mít dostatečnou motivaci a chuť k tréninku, dále podpořenou malými, středně dlouhými cíli a pak vizí, kam se chcete dostat. (K tomu malá poznámka – možná se nedostanete až úplně „na konec“, ale díky tomuto úsilí dosáhnete daleko víc, než kdybyste o to neusilovali)
*  postupně plnit úkoly a to všechno si zaznamenávat, mít radost z plnění malých cílů i velkých
*  učit se být pozitivní, jak v tréninku, tak i před a během výkonu, překonávat případné překážky a považovat je za výzvu
*  mít sebereflexi, po každém tréninku nebo výkonu si napsat co bylo dobré a co by se dalo zlepšit (a jak)
*  přijmout neúspěch jako přirozený faktor sebezdokonalování
*  dopředu si sepsat plán, co dělat a jak, když na vás dolehne krize
*  to samé platí i ohledně rušivých vlivů před a během tréninku a výkonu
*  dostatečně odpočívat a relaxovat, mít dobrý spánek a životosprávu
*  potupně si lepšit herní kvality – odvaha, bojovnost, nebojácnost, chladnokrevnost, touha po vítězství atp.
*  budovat si mysl vítěze

Jak to všechno trénovat? Co dělat? Určitě chcete vidět nějaké konkrétní, přesné kroky. Takže pojďme k ním. Nebudu vám všechno psát, napíšu vám doporučenou literaturu, ale ukáži vám klasický nešachový trénink autosugesce.

Autosugesce je velmi mocný nástroj. Pomocí ní můžete změnit cokoliv co chcete, hlavně různé zlozvyky, fóbie a špatné charakterové vlastnosti jako je například lenost. Může sloužit k podpoření dobrých věcí, jako například vůle, disciplína atp.

Mnoho z vás, včetně mě používáme (auto)sugesci a nevíme o tom. Typické je, když sami sebe srážíme a peskujeme se. Například klasickým: „hraji to blbě, vůbec neumím hrát šachy“. Pokud takto přemýšlíte (často) a ještě to říkáte (pro mnoho lidí je úplná mantra při každé příležitosti říkat jak nic neumí a nic jim nejde – znáte nějakého úspěšného člověka, který vám bude co chvíli tvrdit, jak je blbý a nic neumí? Myšleno v činnosti kde vyniká), pak se nedivte, že skutečně hrajete špatně. (V literatuře je krásně popsáno jak to funguje a potvrzují to rovněž vědecké výzkumy). Doslova to přikazujete sami sobě (podvědomí) a to se stane. Pokud někdo stále říká, že mu je špatně, že ho bolí hlava, opravdu to tak bude. Nejhorší je, když ještě tomu věří.

Můžete i takto někoho „zlikvidovat“. Sám jsem to zažil. Kamarád seděl u piva a už nevím kdo to byl, přišel za ním (nějaký známý) a zcela vážně mu říkal, že vůbec nevypadá dobře (nebyla to pravda, on si z něj utahoval, ale vážně). Několikrát mu to řekl, naprosto přesvědčivě, ještě dodal nějaké věci, že je bledý atp. On tomu uvěřil. Začal si to sám říkat a myslet. Skutečně mu pak bylo zle, úplně z ničeho a málem omdlel (!)
Určitě znáte to, že když někdo někoho sráží stylem: „nic neumíš, jsi k ničemu“ a ten druhý to „přijme“, je to potom velmi zlé. Ten druhý člověk se z toho časem může úplně sesypat, nebo mu to velmi negativně ovlivní život.
Četl jsem na toto téma stovky a stovky příkladů a sám jsem něco zažil. Nikdy jsem to nevěděl. Bohužel jsem v minulosti hodně sám sebe srážel na kolena stylem: „jsi srab, hraješ p….ě, vůbec to neumíš, co tady děláš“ atp.

Pojďme se zaměřit na pozitivní, posilující autosugesci.

Přestože jsem na toto téma přečetl velmi mnoho knih a sám jsem to na sobě zkoušel, necítím se na to, abych zde čtenářům psal příliš mnoho věcí. Nejsem odborník. Proto jenom krátce – podrobnosti čerpejte z odborné literatury.
Autosugesce by měla být krátká a výstižná. Musí být v přítomném čase. Musí být pozitivní – POZOR nesmí se používat negativa, tzn. že místo toho že nemám strach, je správně: mám odvahu – a může to být (já to tak používám) jako rozkaz, nebo skoro rozkaz. (Vysvětlení tohoto všeho je v literatuře).
Vyberete si nějakou krátkou vhodnou formulku, například nějakou proti strachu a obavy z rizika:

„Jsem výborný šachista. Jsem bojovník a odvážný šachista! Mám odvahu, mám odvahu, mám odvahu! Hraji riskantně a tvrdě na výhru! Jsem vítěz!..mám odvahu, mám odvahu, mám odvahu!“

(podobnou formulku používám proti mému démonu v šachu – strachu. Nejsem ještě zcela OK, ale hodně mi to pomohlo, jenom musím vytrvat…když píši tyto řádky, tak se přiznám, že jsem od Pardubic nedělal vůbec nic… .)

Optimální je (například) tuto formulku opakovat večer před usnutím a potom ráno hned po probuzení. Vřele se doporučuje, abyste i „cítili“ tyto slova. Můžete si představit, že jste někde u partie. Pořádně se do toho „všemi smysli“ vciťte. Nedělejte to automaticky a mechanicky. Musíte tomu pevně věřit. Formulku si můžete opakovat i během dne. Úplně optimální je, když se na to plně koncentrujete a cítíte to, …“jsem odvážný, jsem odvážný, jsem odvážný“…pořádně to procítit, představovat si, jak moje odvaha a bojovnost roste u partie, jak soupeře srážím na kolena. Jak ho doslova drtím svoji psychickou silou (a samozřejmě i šachovou).

Je toho více. Vedle autosugesce je dobrá (auto)hypnóza, relaxační techniky, vizualizace/simulace a meditace. Nebudu zde více psát příklady. Je to jen a pouze na vás. Na konci napíši doporučenou literaturu.

A to je všechno? Ano je. To je vše. Mohu vám čestně napsat, že to je ohromná zbraň, když ji uvěříte a budete ji používat třeba 2x denně. Uvidíte časem ohromné výsledky. Hlavní je vydržet! Je potom pouze na vás, jaké formulky si vymyslíte a co budete trénovat.

Literatura:
Geniální a nejlepší kniha je od Terryho Orlicka: Na cestě k vítězství (zde jsou uvedeny všechny metody) a kniha je o sportovní psychologii. Tuto knihu by od a po z měli prostudovat všichni trenéři působí u repre ať už přímo nebo nepřímo.
Dále jsou to knihy od Murphyho: Dr.Joseph Murphy: Moc podvědomí. Tento autor toho napsal hodně.
Dále bych doporučil knihu jeho žáka: Erhard F. Freitag: Všemocné podvědomí – mimochodem ta kniha je vynikající.
Dále bych na sportovní psychologii doporučil všechny knihy od Mariana Jelínka. Hlavně pak, Strach je přítel vítězů a Sport, výkon a metafyzika.
Důležitá kniha je: Talent nerozhoduje od autora Colvina Geoffa
A nakonec ještě kniha: David Servan-Schreiber: Uzdravení bez léků a bez lékařů

Knih je daleko, daleko více. K tomuto tématu jsem přečetl ještě desítky knih. To co vám ukazuji, je takový zdravý základ. Pokud bych měl doporučit jenom jednu knihu, pak Orlicka. To je prostě jednička s hvězdičkou. Tam máte přímo geniálně vysvětleny „nešachové“ věci.

Ps.: Pokud potřebujete podpořit vaši radost z šachu. Pak stačí jednoduchá formulka: „mám rád šachy“. Když si toto budete říkat a navíc procítíte jak skutečně máte rádi šachy, jak díky nim cestujete, poznáváte nová místa, lidi, sledujete zajímavé partie atp. Časem si budete šachů daleko více vážit a hrát s větší chutí. Pak i trénink půjde lépe. A šachy vám náklonnost vrátí.

Ps..: Mozek nerozlišuje mezi tím co si představujete (barvitě, pořádně) a co děláte. Pokud si někdo často říká a představuje: „jsem zdravý, vitální..“ atp. skutečně se spustí mechanismy, které tomuto člověku pomáhají ve zdraví.
Byla zajímavá studie, kde lidi jenom seděli a představovali si, jak posilují a jejich svaly narostly, nevím bohužel o kolik to bylo procent, ale nebylo to málo…

Ps…: Na koncentraci a soustředění je dobré například: „soustřeď se, soustřeď se, soustřeďte se“, nebo „makej, makej, makej“ atp. Pokud jste rozrušení pak: „klid, klid, klid,“ nebo: „jsem klidný a plně soustředěný , jsem klidný …“. Pokud si na toto zvyknete během tréninku, pak to bude výborně fungovat i u partie. Přijde nějaký prvek vyrušení a vy už budete mít připravenou formulku. Opět je ale nutno to neříkat mechanicky, vždycky platí to pořádně procítit.

Ps….: Jedna z mých tajných zbraní byla ta (a je), že jsem si budoval „zvláštní úsilí“. Všiml jsem si, že silní šachisté a vůbec osobnosti vrcholového sportu se dokáží ještě více soustředit a vcítit se do hry. Doporučuji vám to samé. Měl jsem to tak (a mám), že když kdykoliv, ať už to je trénink nebo bleskovka či vážná partie, sednu k šachovnici, beru to jako něco zcela výjimečného a začínám se plně koncentrovat. Snažím se svoje podvědomí naučit, že kdykoliv se objeví šachovnice s figurkami, tak aby se „okamžitě“ vytvořilo mimořádné soustředění s koncentrací.

Na závěr jedna věc: nikdy o sobě nepochybujte, negativní myšlenky změňte na pozitivní. Věřte si! Krok za krokem budujte svoje nešachové vlastnosti. Všechno chce svůj čas. Začněte ještě dnes.


Robert Cvek