1644 
Pokud hrajete a trénujete šachy, jistě máte nějakou metu, něco, co chcete dosáhnout. Třeba ela 2000. Klasický dospělý člověk má očekávání. Očekává, že když bude dřít, dělat šachy, financovat to všechno a ještě tomu dávat čas, pak by to mělo přinést výsledky.
U šachu je docela nepříjemné to, že nějaký pokrok není jen tak vidět. Například když posilujete, jsou dobře vidět pokroky, hlavně pak o kolik zvedáte více nebo jak se mění vaše postava. Stejně když běháte, je jednoduché mít hodinky a pozorovat jak se lepšíte.
Ale co v šachu? Je pokrok, že se naučím třeba matovat jezdcem a střelcem. Stejně mi to asi nikdy nevznikne. Umím lépe holandskou? Hm, tím partii nevyhraji, zapomenu na to. A tak bychom mohli pokračovat.
Máme samozřejmě očekávání. Jenomže většina z nás má negativní očekávání. Příliš kontrolujeme a zaměřujeme se na něco jako "tak jak to jde a o kolik jsem se zlepšil?"
Představte si, že by takové očekávání mělo roční dítě ohledně chození nebo mluvení. Kdyby mělo dospělý mozek, který by říkal něco jako: "měsíc se snažím a ani jeden krok a ani jedno slovo". Takové dítě by to zabalilo.
Musíme si uvědomit, že zlepšování v šachu, v běhání nebo mluvení je samovolný postupný proces. Není podle mne dobré se zaměřovat na to, co je strašně daleko, ale na to, co mám dělat právě dneska. Ano, není na škodu mít svoji vizi, ale zacházet s ní jako s něčím co vás žene, než co vás brzdí.
Každý chce vědět, dospělý, kdy se zlepší a mám na to? Kdy, kdy a kdy to bude a bude to vůbec? Když se po měsíci nikam neposunou končí, ale oni neví, co se děje v jich hlavě. Je to neovlivnitelné. Je to samovolný proces, kterému dejte čas a prostor. Přijde to určitě. Jen to denně "zalívejte" a soustřeďte se na ten den. A pak na ten další co bude a pak na další. Chápete to? V tom je zlatý grál každé dovednosti. A jistě víte, že když něco nedokážete, stejně jako autor těchto řádku, tak to bylo proto, protože jste s tím skončili. Nevydrželi jste to, stejně jako já.
Mnoho z nás má nějakou vizi, která je třeba pohledem oka 40 km vzdálená, tedy vidíme někdy v dálce horu pokrytou sněhem, tak tak, to je naše vize. A teď si představte, že půjdete k té hoře. Ujdete 1 km, strastiplné cesty. Stále se budete dívat na tu horu. Z tohoto pohledu jste se nepřiblížili ani o píď. Zabalíte to.
A o tom to přesně je. Soustředit se co mohu udělat dnes. Právě dnešek je klíčový k cestě k hoře. A ta cesta, je skutečně cíl. Tedy když tomu necháte čas a odložíte očekávání, tak jednou to přijde, lusknete prsty a jste tam. Jak jednoduché a přitom tak těžké.
Robert Cvek
Aj v šachu sa mi darilo zlepšovať, kým som hrával za šachovnicou. Bohužiaľ mám v súčasnosti zdravotný problém, pre ktorý hrávať súťažne nemôžem tak neviem, ako som na tom. Tak snažím sa aspoň na internete s obtiažami (nie vždy potiahnem tak ako chcem, lebo trasú sa mi ruky. Super je to aj s Vašimi videami - tréningami a inými vecami. Ku tomu zlepšeniu ešte dám príklad napr. zažil som dve hnusné psychózy - bludy a hlasy. Nič moc stavy a nedarilo sa mi dlho vyhrabať z toho. Podarilo sa mi z toho dosť dobre spamätať,, možno aj vďaka nášmu spoločnému projektu pán veľmajster. Aj na stacionári personál ma len vychvaľuje. Každý 2. týždeň nejaká pochvala. Mňa to vždy tak poteší, ale ostávam skromný... Pokroky v ochorení bolo vidno až skoro po 7 rokoch, a takto môže byť to aj so šachom... Nič a odrazu paráda... Je to tam rapídne zlepšenie. Len keby ma...