Jak zatím hodnotit výkon našeho týmu na Olympiádě? Budu se bavit o mužském týmu. V prvé řadě bych rád uvedl, že nemám nic proti ženskému týmu (šachu), naopak, držím jim palce, ale baví mne asi 10 x více sledovat mužské šachy a stejně tak o tom psát.

Pokud bych měl použít jedno slovo, pak rozpaky.

Ale

Je tu jedno velké ALE. Pro náš tým, v čele s kapitánem Pavlem Šimáčkem, bylo velmi nepříjemné, když nemohl nastoupit Vlasta Babula. Všimněte si, že prohry byly těsné a s Vlastou by být nemusely.

To není  nic proti Vojtovi Zwardoňovi, naopak, je borec, že dokázal takto narychlo naskočit "do rozjetého vlaku" - je to spíše fakt, jako že 1+1 = 2. Vojta se určitě cíleně nepřipravoval, musel vyřídit narychlo dost věcí (olympiáda je dlouhá), jinak řečeno, časová tíseň a hodně problémů. Z toho pohledu smekám.

Rozpaky není za to, kolikátí jsme, ale za to, že jsme nesehráli jediný zajímavý zápas z hlediska nasazení týmu. Pokud si dobře pamatuji, tak jen jednu partii jsme hráli proti hráči, který měl větší elo než 2600.

Ale

Je tu další ALE. Elo už není co bývalo a kolikrát to není plnohodnotný ukazovatel. Obzvláště týmů z daleké Asie, kde i hráči s elem 1900 mohou "uštknout" velmistra.

Hodně bych si přál, abychom sehráli alespoň jeden pořádný zápas, lépe dva. Kdy proti nám nastoupí hráči 2600 nebo 2700. Kdy to bude mít tu správnou šťávu. Z tohoto pohledu Slovenská repre sehrála už 3 zápasy snů. My ani jeden.

Ještě pět kol. Je to hodně nebo málo?

Uvidíme, ale zatím rozpaky. Mohou se ale změnit v úsměv a palec nahoru. Také to může být gesto imperátora, který odsuzuje bojovníka na smrt.

Robert Cvek