Pojďme tedy k tréninku. Víte sami, že šachy se skládají z toho co vidíte a co víte. A pak ještě z „něčeho“ co bych nazval praxe.
To co vidíte je taktika, propočet variant. Taktický cit a intuice. To co víte jsou znalosti, většinou jde o strategii a pak znalosti v koncovce. Opět bych zde zařadil cit a intuici pro pozici.

Tyto dvě složky je třeba trénovat a v šachové partii se prolínají. Není jedno bez druhého. I jemné manévry a na první pohled sterilní pozice bez taktiky je třeba počítat. A i chaotické kombinace mají strategický základ. Nebo jinak řečeno – správně je útočit, nebo hrát agresivně z pozice. Pseudo útoky vám můžou někdy přinést úspěch, ale z dlouhodobého hlediska to není dobře, protože je to proti pozici.

A pak je tu poslední složka a to je praxe. O té si dneska povíme nejvíce.
Víte sami, že spousta šachistů se naučili hrát pouze tím, že hráli stovky a stovky volných partií. Optimálně když hráli se silnějšími soupeři. Postupně, krok za krokem, si takový šachista buduje intuici/cit pro pozici a získává jakýsi šestý smysl. Začíná pozici rozumět a dělat správné tahy, protože je prostě cítí. Dokáže i vysvětlit proč takto hraje, ale někdy mu to dělá problémy. Zkrátka takový tah „cítí“. Geniální praktici byli mistři světa Capablanca a Karpov. Například Nimcovič vymyslel můj systém a přesto byl drcen Capablancou, protože Capablanca byl daleko lepší praktik a pozici lépe cítil. Měl fenomenální cit pro pozici.

(Na Ostravsku je spousta silných hráčů, kteří stěží viděli jednu šachovou knihu. Naučili se šachy hlavně tak, že neustále hráli. Takovou obrovskou praxí se u nich vyvinula intuice, cit pro pozici a jak jsem psal výše, jistý šestý smysl pro šachy. Optimálně je samozřejmě spojit praxi s domácím tréninkem.
Když jsem byl malý, sehrál jsem mnoho a mnoho partií v různých turnajích pro děti, hlavně rapidů. To mi velmi pomohlo a pak jsem hrál s otcem stovky a stovky partií, to rovněž bylo pro můj šachový růst velmi důležité. Se studiem literatury jsem začal už jako relativně silný hráč.)

Zde bych ještě doplnil velmi důležitou věc, která se často opomíjí a to je intuice a cit pro pozici. Jak jsem již psal, buduje se toto hraním, ale také kvalitním tréninkem.
Jaký máte cit pro pozici? Které pozice cítíte daleko lépe? Ostré, dynamické pozice, nebo jednoduché pozice, kde není moc taktiky?

Jedna z největších chyb v trénování a to kohokoliv a jakékoliv úrovně je nedostatek praxe. Svým svěřencům neustále opakuji, že musí hrát, hrát a hrát. Optimálně když si najdou nějakého sparingpartnera na hraní. S ním pak mohou rozehrát nejrůznější pozice, ať už na zahájení, či vznikající pozice po něm, nebo na různý typ pozic.
Například proberete (sami doma) izolovaného pěšce. Takže máte vědomosti jak hrát s a proti izolovanému pěšci. To je sice krásné, ale musíte své vědomosti předvést v praxi. (I) proto je nutné na to (oběma barvami) sehrát dost partií. Díky praxi se vám to dostane do krve a pozici budete daleko lépe cítit. Nestačí jenom se naučit teorii, musíte i hodně hrát!

Pokud někdo z vás má hlavně trénink složený ze studia a hraje minimálně, dělá obrovskou (a z mého pohledu jednu z největších chyb) chybu. Protože to je, jako kdyby vám někdo v matematice vysvětlil jak se počítají třeba diferenciální rovnice a vy byste nespočítali jediný příklad… Abyste tomu opravdu porozuměli, musíte spočítat dostatečné množství příkladů, v šachu tedy sehrát hodně partií a znovu opakuji za obě strany.

(Tedy pokud třeba se budu učit za bílého karlovarskou pěšcovou struktur, je OK odehrát na to partie bílými i černými)

Hrát, hrát a hrát! A když budete hodně hrát, budete si daleko více zvykat na „atmosféru“ vážných šachů. Budete prostě praktici. Můžete potom lehce porazit někoho, kdo má více vědomostí. Protože on sice bude více vědět, ale nebude pozici a vůbec celý boj zdaleka tak dobře cítit jako vy.

Ps.: Sparingpartnera si můžete najít i na internetu a hrát s ním po internetu. Klidně tak, že tahy budete přenášet na šachovnici. Tempo hry záleží na vás. Ale na škodu nejsou ani bleskovky, ale to už je lepší hrát tváří tvář. 
A snažte se opravdu hrát s plnou koncentrací. Například pokud hrajete zle pozice, kde stojíte špatně, o to více byste to měli se sparingpartnerem cvičit. Nebo hrajete špatně nějaký druh pozice? Opět byste právě toto měli cvičit. Nejenom řešením úloh a různých příkladů doma (což je samozřejmě super) ale také pak hraním.

Ps..: Patříte mezi ty šachisty, kteří se cítí, že jste poráženi slabšími? Tedy, že máte větší vědomosti než soupeř a přesto prohráváte? Tak v prvé řadě si hodně zlepšete nešachové věci a pak musíte daleko více hrát. Nezapomeňte, šachy je hra a musí se hrát.

Ps…: I samotný Bobby Fischer byl známý tím, že hrál, hrál a hrál. Neustále chodil do šachového klubu a hrál volné partie. Samozřejmě i mnoho hodin studoval a trénoval šachy. Tak z něj, den po dni rostlo hrozivé monstrum.