V šachové letní sezoně bývá před říjnovým zahájením soutěží družstev obvykle sehrána řada pravidelných turnajů jednotlivců. Z hlediska významu, kvality a lokální dostupnosti pro strakonické hráče patří k těm nejdůležitějším tradiční turnaj O pohár města Klatovy, který se letos uskutečnil ve dnech 29.6. – 7.7.
Devět kol bylo sehráno během devíti dnů, každý hráč měl na partii dvě hodiny plus 30 vteřin za každý tah. Hrál se tedy tzv. „praktický šach“ a podle podobných pravidel se hrají nejznámější zápasy o titul šachového mistra světa.
V té nejvyšší z několika kategorií bylo na startovní listině 82 šachistů a šachistek z České republiky, Německa, Ruska, Belgie a Malajsie. Její špičku tvořil jeden velmistr (Petr Neumann, aktuálně 52. hráč českého žebříčku s hodnocením výkonnosti Elo 2403), tři mezinárodní mistři a dvanáct mistrů FIDE. Pokud jde o celkový kontext, z první dvacítky hráčů elitní kategorie jich řada měla kvalitu na úrovni dostatečné pro aktivní účast v současné české Extralize. Podobně kvalitních turnajů v praktickém šachu vzdálených do 50 km od Strakonic se během roku koná velmi málo, navíc poslední ročník srovnatelně obsazeného strakonického turnaje se uskutečnil v roce 2013, kdy Strakonice OPEN vyhrál velmistr Petr Velička.
Riziko neúspěchu člověka svazuje. Možnost neúspěchu samozřejmě nemusí mít vždy katastrofální vliv na naši psychiku. Nicméně když člověk stojí dobře nebo přivyhraně, musí zápolit s určitou psychickou „zátěží“, která pramení z pocitu odpovědnosti, protože to ON stojí na výhru, ON musí najít správné pokračování a ON riskuje neúspěch. Naproti tomu strana, která stojí hůře, je většinou se svou situací už srovnaná, a proto se s podobně svazujícími pocity potýkat nemusí. Pokud to soupeř zahraje dobře, prohrajete, ale s tím už jste smířeni. Pokud to soupeř zkazí, může vám to dodat psychickou vzpruhu. Tak nebo tak vše má v rukou soupeř.
Je na čase se podívat na zahájení jak hrát bílými figurami. Stejně jak u černých figur vám chci ukázat zahájení co hraji sám (navíc dlouhé roky) a takto vám říciveškeré know how co vím o zahájení 1.Jf3 s dalším 2.c4. Ukáži vám svoje analýzy a všechny nuance co znám. Budu hlavně čerpat ze svých vlastních partií. Samozřejmě to vše bude "opřeno" o partie nejsilnějších hráčů světa.
Dobrý den, po prázdninách které jsou v polovině začnou klepat na dveře šachové soutěže a podzim se zeptá každého z nás, co nového umíme? V čem jsme se zlepšili a jaké ambice máme pro nový šachový ročník? Pro radost, pro spokojenost a ne jenom pro výhry a ELO body jsou tady pro každého kdo chce se zlepšovat připravené přednášky s Robertem Cvekem. Určitě se máte na co těšit, tak například v sprnu bude přednáška na téma jak správně trénovat a to se může hodit, na září začneme zahájení a určitě se bude líbit, Jf3 a c4 je zahájení strategické, flexibilní a nejdůležitější je tady to čemu rozumíte, než to co máte naučené z knih a i tady Vás připraví výborně Robert. A samozřejmě koncovky, královská kategorie šachové hry, jestli hledáte opravdu zlepšení a radost z této hry, tak doporučím začít tady. Budeme pokračovat v koncovkách a podíváme se na teoretické pozice, to už je opravdu něco, co pomůže. Je důležité vědět, do jakých koncovek ze střední hry přejít a i tady může Robert být tím správným mentorem.
Už jsem se několikrát zaměřil na správný nešachový trénink, ale co čistě šachový? Jak správně trénovat? Jakou literaturu studovat? Je trénink i hraní volných partií na internetu? Jak správně trénovat paměť? Je dobré řešit diagramy z šachovnice nebo z obrazovky? Je dobré se učit hrát naslepo? Skutečně je nejlepší přehrávat si vzorové partie na dvou šachovnicích? Proč trénink dělím na tzv. tvrdý trénink, měkký trénink a nešachový a co by se mělo studovat nejvíce? Jak se co nejlépe učit motivy? Atd atd. Zaměřím se i na to, jaký je rozdíl mezi tzv. dokonalým trénink a pak tím skutečným - jsme lidi, nejsme roboti.
Jak vidím případ Rausis
Dlouho jsem se odhodlával s psaním tohoto článku. Psát bych ho neměl ze dvou důvodů. První je ten, že ztrácím čas - byl jsem dlouho pryč a místo toho abych trávil čas s rodinou, tak jsem opět u počítače a co hůř, na internetu. Druhý důvod je ten, že cokoliv zde psát o takové věci je kontroverzní. Lépe by bylo nic nedělat, nic nepsat. Ale je tu ještě třetí rozměr, a to sice nějaký vnitřní kompas, který mi velí napsat co si myslím o této věci.